Sociální demokraté mají na příliš otevřený výběr kandidáta svou traumatickou vzpomínku: v roce 2002 ho vybírali ve vnitrostranickém referendu, přičemž Špidlovo vedení si přálo, aby nevyhrál ten, který byl k výhře předurčen, Miloš Zeman.
Následky pro stranu trvají vlastně dodnes. Jenže tehdy se prezident volil nepřímo. Tentokrát ho chránit před vnitrostranickým kláním nemá příliš smysl. Vždyť ten člověk bude muset obstát v celospolečenském referendu. A to strana rozhodně neuhlídá.
Z tohoto hlediska dává myšlenka na primární volby na úrovni místních sdružení v rámci politické strany větší smysl. Ta zazněla v ODS. Co by mělo být špatného na tom, že se strana trochu rozhýbe a v jakési předpremiéře se ukáže, který uchazeč jak táhne lidi? Vždyť zatím nevíme, jaký typ politika má největší šanci. Některé z dnešních veličin mohou při organizaci celostátní kampaně vyhořet. A do voleb zbývá rok.
O některých ze současných deklarovaných kandidátů jsme před rokem ještě vůbec neslyšeli.
