Jedině tak dávají smysl jména vypouštěná do éteru. Dá rozum, že se Topolánek s Paroubkem shodnou na odchodu nejpopulárnějšího politika (a jediného, u kterého v průzkumu převažuje pozitivní nad negativním hodnocením) ze země. Stejně tak dává smysl, že se Fischerovi, který už si mezitím ozkoušel vládnutí a získal důvěru některých zájmových skupin, z Kramářovy vily nechce.
I při vědomí těchto omezení je ale třeba říct, že nominace Zdeňka Tůmy je příšerná volba. Guvernér ČNB si získal značnou důvěru odborné veřejnosti a finančních trhů. Politikům, kteří už ukázali, že jsou do odpovědných a důstojnost vyžadujících funkcí schopni dosadit kohokoli, to možná nedochází, ale důvěra je komodita, která se nenakupuje snadno. A důsledky nedůvěry v měnu se nedají ututlat.
A za co bychom tuto jistotu vyměnili? Portfolio, v němž by mohl uplatnit svou kvalifikaci, Tůma nemá šanci získat. Ta si pro sebe nárokují velké země a budou na tom trvat o to víc, jestliže se novým "europrezidentem" stane politik z menší země. U svého ideálního resortu, ekonomické a finanční politiky, je Tůma předem vyřazený, protože tam se navíc bude vyžadovat, aby komisař pocházel ze země používající euro. A konečně je třeba počítat s tím, že Česko bude trestáno za svou lisabonskou vzpouru. Zbavit se guvernéra centrální banky kvůli tomu, aby pak v Bruselu statoval jako nějaký komisař pro mnohojazyčnost, je neuvěřitelně špatný obchod.
