Nové písmo Comenia, které se teď dva roky testovalo ve školách, je od tohoto velkého L i dalších písmen, jejichž podoba vychází z potřeb psaní husímbrkem, osvobozené. Skoncovalo i s bojem o napojování malého s a mnoha podobnými překážkami. Je totiž nespojité, blízké tištěnému písmu.

Děti si ho osvojují rychleji a místo čtyř variant od každého písmena se musí naučit jen dvě. K uvedeným kladům připočtěme ještě to, že Comenia je snazší pro dysgrafiky, což by samo o sobě mělo vážit hodně.

Stejně pozoruhodné jako úspěšné testování jsou i argumenty proti němu. Ludvík Vaculík například je proti němu, přestože, jak napsal, sám píše podobně: "Dosavadní psaní je výchovnější: učí ovládat ruku, pěstuje cit v tahu a tlaku. Podle rukopisu si děláme úsudek o člověku: podle tiskacích písmen už ne."

To je, myslím, problém české školské tradice v kostce: zaměřuje se na neužitečné prostocviky, v nichž excelují děti, jejichž hlavním talentem je sedět na zadku a dělat paní učitelce radost. Pokud je dosavadní způsob psaní opravdu tak výchovný, už by ty výsledky měly být někde vidět. Mimochodem, mladší lidé, kteří díky počítačům narazili na existenci různých fontů, mají o písmu větší ponětí než generace před nimi.

Tradici je dobré odložit, jen pokud k tomu jsou dobré důvody. V tomto případě ty důvody převažují.