Parlament není jen hlasovací automat, jeho členové jsou volení zástupci lidu, vláda existuje díky tomu, že jí poslanci dali svou důvěru, a ti mají právo a povinnost ji kontrolovat. Byť by se to v praxi někdy zvrhlo v lacinou interpelační show pro ČT24, pravidla je třeba dodržovat. Jsou připomínkou v každodenním provozu se vytrácející skutečnosti, že politici sedí na svých místech z vůle lidu a za jeho peníze.
A to je z toho dobrého asi všechno. Když počátkem loňského roku Nejvyšší správní soud rozhodl o rozpuštění Dělnické strany, vytyčil v odůvodnění rozsudku určitá kritéria pro choulostivou záležitost zasahování do činnosti politických stran. Každému, kdo si rozsudek přečetl, musí být jasné, že komunistická strana by tato kritéria nenaplnila. Nejinak to vidí i ministerští právníci.
Teď jde o to, jaký by mělo smysl soudu přesto podnět dát. Aby vláda ukázala, že pro zákaz KSČ udělala vše? Aby si umyla ruce a nechala na soudu, aby vynesl předem známý verdikt?
Na zákaz KSČ byl čas před dvaceti lety, dnes je to frivolní gesto.
