Obviněný se, jak známo, může hájit všemi prostředky a Nečas se brání jako politik. To znamená, že odhodil obvyklou zdrženlivost, již si politici vůči orgánům činným v trestním řízení ukládají, a zároveň používá útočnou politickou rétoriku i s jejími zkratkami. Takže není důležité, že z toho, že jde o právní konstrukci, vyvodil, že proces je vykonstruovaný (každé obvinění je do vynesení rozsudku jen právní konstrukcí) anebo že se pohoršuje, že výslech vedl státní zástupce (není to nezákonné); není důležitá určitá melodramatičnost jeho vystoupení (Nezastrašujte mě, ohradil se Nečas u výslechu).
Nečas je veřejností vnímán jako politik, který toho sice možná spoustu zpackal, ale nekrade. A v tomto smyslu může být účinné, když bez obalu tvrdí, že jde o účelový politický proces a on prokurátorům nebude nic usnadňovat. To nemůže zkazit nějaká pokuta, naopak by si ji možná měl záměrně vykoledovat.
ČTĚTE VÍCE: |
Nepříjemně z této realizace asi začíná být nejen obviněným, ale i mnohým soudcům a státním zástupcům včetně toho nejvyššího. Vidět z nich je jen na Iva Ištvana a ten působí dojmem, že se v roli člověka, který svrhl vládu, cítí poněkud nesvůj. Když řekne, že Nečas „nemohl být vyslechnut o dva dny dříve, protože byl vyslechnut teď“, předvádí, co všechno si může dovolit, anebo je s rozumem v koncích?
A co z toho působí hůř?
Přitom byl dosud vystaven jen maximálně korektním dotazům. Média po něm chtějí jen vysvětlení jeho kroků. Ještě se ani nezačala zajímat o jeho osobní historii (VÍCE ZDE), síť vztahů či kontakty se soudci.
