Ano, v tom to bude, nedostatek samochvály, to je ten opravdový problém EU! Ale teď vážně – za co cenu? Unie v Evropě nenastolila mír; ona byla jeho beneficientem. Poté, co už Německo další války začínat nemohlo, bránilo Evropu proti jedinému reálnému ohrožení – ze strany Sovětského svazu – NATO (založeno 1949; budoucí EU až 1958).
Na západ od železné opony existovalo vážné napětí jedině mezi Řeckem a Tureckem a těmto zemím drželo ruce za zády rovněž NATO. Po pádu komunismu zastavily války na Balkáně USA poté, co Unie hanebně a totálně selhala.
Nobelova cena proto stěží může být považována za autentické ocenění unijních zásluh o mír. Je to jen takové blahopřání, kterým se elity ujišťují navzájem o své přízni. Vždyť výboru, který o ceně rozhodl, předsedá norský expremiér, kterému se ke vstupu do Unie nepodařilo přesvědčit vlastní spoluobčany.
