Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Wintonovo dítě vyvinulo zdroj energie pro kosmické sondy

Blízký východ

  9:59
PRAHA - Je to dobrý pocit, přispět k vývoji zařízení, které funguje přes třicet let, říká fyzik Benjamin Abeles. Kdyby Benjamin Abeles zahynul v nacistickém koncentráku, patrně by dnes neexistovaly kosmické sondy zkoumající vzdálené planety naší sluneční soustavy.

Více než 25 kosmických sond využívá naše poznatky, říká fyzik Benjamin Abeles foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

Měl ale štěstí. Před smrtí ho zachránil Nicholas Winton, když ho v roce 1939 společně s dalšími stovkami židovských dětí odvezl z Prahy do Velké Británie.

LN Přišel jste na princip, jak zajistit zdroj elektřiny pro kosmické sondy. Ale když jste přijel do Londýna, bylo vám 14 let. To jste se už tehdy zajímal o fyziku?

Nejprve mě ze střední školy vyhodili, protože jsem lumpačil a moc se neučil. Teprve když jsem si od 15 let vydělával po večerech peníze jako číšník a platil si pokojík na přespání, mi došlo, že bez vzdělání bych to měl v životě těžké. Přihlásil jsem se na korespondenční kurzy angličtiny, matematiky, fyziky a chemie. Pokračoval jsem i v osmnácti, kdy jsem se přihlásil do armády. Vzali mě na místo mechanika k 311. peruti Royal Air Force.

LN Takže dálková maturita?

Dá se to tak říct. Londýnská univerzita mi vydala osvědčení o absolvování kurzů a já pak odjel po válce v roce 1945 do Prahy. Na ministerstvu školství mi kurzy uznali jako maturitu, i když jejich úroveň byla mnohem nižší. Asi na úředníky zapůsobilo, že jsem přišel v uniformě britského letectva. Začal jsem pak studovat současně fyziku na Matematickofyzikální fakultě UK a elektrotechniku na ČVUT.

LN V roce 1949 jste odešel do Izraele. To už byl přechod státní hranice dost riskantní. Jak jste to zvládl?

Víte, být Židem obvykle nebylo a není moc výhodné, ale v roce 1949 to mělo svoje přednosti. Mohl jsem odjet do Izraele legálně. Tehdejší Sovětský svaz totiž považoval stát Židů za potenciálního spojence na Blízkém východě, protože izraelská vláda byla zrovna v té době levicová. Takže jsem těsně před komunistickými čistkami na vysokých školách odjel. Doktorát z fyziky jsem složil na univerzitě v Jeruzalémě.

Benjamin Abeles

Narodil se v roce 1925 ve Vídni, od roku 1934 žil v České republice.

Vlakem vypraveným Nicholasem Wintonem odjel v červenci roku 1939 s desítkami dalších židovských dětí do Londýna.

Sloužil jako mechanik u RAF. Po válce se vrátil do Čech a studoval na MFF UK a ČVUT.

V roce 1949 odjel do Izraele a dokončil studia na jeruzalémské univerzitě.

Dostal nabídku pracovat u Radio Corporation of America v Princetonu.

Byl spoluautorem objevu, který byl po roce 1962 využit k vývoji zdroje elektřiny pro voyagery a další kosmické sondy.

Ve výzkumném centru firmy Exxon se podílel na vývoji supertenkých vrstev z křemíku.

V roce 1995 odešel do důchodu.

LN Jak jste pak pronikl do Mekky vědců, do Spojených států?

Po absolutoriu jsem pracoval v izraelském výzkumném centru na vývoji germaniových součástek pro elektroniku. Když jsem o tomto tématu referoval v roce 1955 na konferenci v Amsterodamu, dostal jsem po přednášce nabídku na místo v RCA (Radio Corporation of America). To byla životní příležitost, protože tato firma mimo jiné například vyvinula a vyrobila první televizor. Ředitel společnosti David Sarnoff dostával od svých zaměstnanců každý rok jako dárek nějaký nově vyvinutý přístroj nebo řešení nějakého problému. Na jeho principu jsme dalším vývojem dospěli k poznatku, jak vyrobit jednoduchý a spolehlivý zdroj elektřiny, o který projevily velký zájem konstruktéři kosmických sond.

LN V čem spočíval přínos vašeho výzkumu?

Takzvaný termoelektrický generátor vyrábí tím více elektřiny, čím vyšší je jeho teplota. Společně s kolegou Georgem Codym jsme vyřešili způsob, jak měřit tepelnou vodivost materiálu při teplotách okolo 1000 stupňů Celsia. Také jsme zjistili, jaká slitina dvou prvků a ovlivňování jejich elektrické vodivosti tzv. dotováním je pro výrobu tohoto zařízení nejvhodnější. Tyto poznatky ze základního výzkumu jsme pooužili k vývoji termoelektrického generátoru.

LN Kde se poprvé prakticky uplatnil?

Na kosmické sondě SNAP 10A. Odstartovala v roce 1965 a obíhala Zemi ve výšce 700 mil. Teplo dodával jaderný reaktor, ale to se ukázalo jako velmi nepraktické, hlavně proto, že je příliš těžký. Pak se začal používat izotop plutonia 238 ve formě oxidu plutoničitého. Jeho radioaktivním rozpadem vzniká vysoká teplota.

Benjamin Abeles

LN Radioaktivní prvek? To asi vzbudilo dost velký odpor veřejnosti. Vždyť co kdyby raketa při startu selhala a izotop plutonia zamořil okolí havárie?

Ano, lidé v USA kvůli tomu demonstrovali. Konstruktéři vyloučili riziko tím, že materiál slisovali do tvaru velkých tablet, které se po zahřátí na vysokou teplotu slinuly do materiálu podobného keramice. Jednotlivé tablety jsou v kovových pouzdrech z velice houževnatého a pevného kovu, obvykle iridia, a ta jsou ještě opatřena tepelnou ochranou z uhlíkového laminátu. To podstatně zvýšilo bezpečnost.

LN Jak je radioaktivní termoelektrický generátor veliký?

Je to kovová trubice dlouhá půl metru o průměru 40 centimetrů, Uvnitř je zdroj tepla - kapsle s plutoniem - na obvodu termočlánky ze slitiny křemíku a germania. Vše je ještě zajištěno několika vrstvami ochranného pouzdra.

LN Kde se toto zařízení využívá?

Doposud přibližně na 25 amerických kosmických sondách. Například na Pioneeru 10 a Pioneeru 11, které byly vypuštěny v roce 1972 a zkoumaly vzdálené planety naší sluneční soustavy. Díky elektřině dodávané generátorem mohli vědci sledovat ještě v roce 2006 signály z Pioneeru 10 vzdáleného od Země přes 11 miliard kilometrů. Dále jsou to sondy Voyager 1 a 2. Jednička odstartovala v roce 1977 a je nejvzdálenějším lidským výtvorem od naší planety, urazila už přes 17 miliard kilometrů. Po výzkumu planet Jupiter, Saturn a jejich měsíců měřil Voyager 1 sluneční vítr a výplň mezihvězdného prostoru. V prosinci loňského roku NASA oznámil, že stále fungující sonda definitivně opustila sluneční soustavu. Voyager 2 se zase stal první a doposud jedinou sondou, která zkoumala čtyři planety - Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Generátor se používal také při letech na Měsíc v projektu Apollo. Nejnověji pak na sondě Cassini zaměřené na výzkum Saturnu. Uplatňuje se tedy hlavně tam, kde by už sluneční baterie vzhledem ke vzdálenosti sond od Slunce nedodávaly dostatek energie.

sonda Voyager 1

LN Co ve svém životě považujete za nedůležitější?

Obhajobu doktorátu na jeruzalémské univerzitě a objev poznatků, které se uplatnily při vývoji termogenerátoru. Mám velké zadostiučinění z toho, že jsem přispěl ke konstrukci zařízení, které našlo tak široké uplatnění a je velmi spolehlivé. Například na sondě Voyager 1 funguje už od roku 1972 a podle propočtů bude dodávat elektřinu ještě dalších 15 let.

LN Pracoval jste až do důchodu ve firemním výzkumu. Čím se liší bádání na univerzitě?

Neměl jsem úplnou volnost při výběru témat, musel existovat alespoň jeden důvod, že se poznatky jednou zpeněží. Třeba když jsme se rozhodli měřit tepelnou vodivost materiálů při vysokých teplotách, museli jsme ředitele přesvědčit, že je to velice důležité. Ale zase na rozdíl od školy jsem se nemusel učit, a měl tak dost času na výzkum.

LN Měli jste finanční limit?

Samozřejmě, peníze byly omezené a rozdělovaly se mezi jednotlivé výzkumné skupiny.

LN Jak vedení firmy reagovalo, když jste třeba po dvou třech letech zjistili, že výzkum vede do slepé uličky?

V takovém případě jsme další práce zastavili sami.

LN Existoval v průmyslovém výzkumu zákaz mluvit o výsledcích na konferencích?

Kolegové z aplikovaného výzkumu museli žádat o povolení publikovat výsledky. Já jsem pracoval v základním výzkumu a tam zase platilo, že poznatek se zveřejnil až poté, co si firma nějaký nový postup nebo technologii ochránila patentem.

Benjamin Abeles

LN Mohli jste se v době studené války stýkat s vědci z tehdejšího Sovětského svazu?

Na mezinárodních konferencích jsme se s nimi často potkávali.

LN Směli jste jezdit do zemí východního bloku?

Ale jo, některé konference tam i probíhaly. V roce 1985 jsem se poprvé vrátil do Prahy na mezinárodní konferenci o polovodičích. Ovšem při pobytu za železnou oponou jsem byl trochu nervózní, protože pocházím z Čech.

LN To jste už přece měl americké občanství, takže vám nemohli nic udělat...

No přesto, člověk nikdy neví...

LN Udržoval jste kontakt s vědou i po odchodu do penze?

Jednu dobu jsem působil jako profesor na univerzitě v Texasu. Ale posledních deset let mám už jiné zájmy.

LN Co děláte, když teď máte tolik volného času?

Naučil jsem se španělsky a dost cestuji. Jezdím se ženou po Evropě, byli jsme ve Vídni, v Curychu, jezdím do Čech. V květnu pojedeme zase do Ameriky, kde mám děti a vnoučata. Když jsem pracoval v RCA, bydleli jsme v Princetonu, pak jsem dojížděl do firmy Exxon. Na penzi jsme si postavili dům v Princetonu a před rokem jsem se přestěhoval do Leicestru v Anglii. Chodím na univerzitu třetího věku, přihlásil jsem se na konverzaci v němčině, hudbu a politologii. A taky hodně vařím. Moje partnerka ještě pracuje, a tak je ráda, když dostane teplou večeři.

LN Jak se vám podařilo udržet si tak dlouho velmi dobrou znalost češtiny ?

Mám kamaráda, se kterým jsem sloužil v letectvu. Jednou měsíčně se scházíme a snažíme se mluvit česky.

LN Jaké máte plány?

Jsem spokojený s tím, čeho jsem ve vědě dosáhl. A jinak? Stále chci zlepšovat španělštinu a uchovat si češtinu. Zajímám se o politické události. Snažím se užívat si života. Chodím plavat, každý den si dám jeden kilometr.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...