Woody Allen: Pořád se snažím natočit velký film

Za skoro 45 let, kdy byl střídavě vynášen do nebes a odepisován, se Allen takřka neodchýlil od zavedeného řádu: natočit jeden film ročně za málo peněz a vyhýbat se pozlátkům showbyznysu, tedy počítání tržeb, pročítání kritik a toužení po cenách.

"Za ta desetiletí se mi podařilo vyhnout se syndromu hit-propadák," řekl Allen agentuře AP v Los Angeles, kde jeho dixielandový orchestr ukončil turné po šesti městech. "Většina filmařů pracuje v rámci tohoto spektra a zažívají plusy i minusy. Prožívají potěšení z velkého hitu, milují ceny, milují večírky, premiéry. Vysoké tržby jim stoupají do hlavy a líbí se jim to. Ale když něco nefunguje, tak mají velmi často problémy získat peníze na další film."

"Já jsem tenhle problém nikdy neměl. Nikdy jsem nezažíval jejich radosti a jejich propady. Od roku 1968 tak nějak existuji a věnuji se filmům trochu na půl plynu. Ale to je v pořádku, protože mě na filmech baví jejich natáčení."

Natáčet i v 96 letech? Proč ne...

Již nyní drží Allen rekord v oscarových nominacích za scénář a není vyloučené, že přidá další, případně, že bude nominován za režii poprvé od roku 1994 (Výstřely na Broadwayi) a na nejlepší film od roku 1986 (Hana a její sestry).

I po dosažených úspěších Allen mluví o svých filmech, jako kdyby nebyly příliš důležité. "Pořád se snažím natočit velký film a to mě žene kupředu," řekl. "Pokoušet se udělat něco, co by se podle mě mohlo promítat vedle filmů, které považuji za velké. Kdyby tak byl v nějakém kině festival dvanácti filmů, kde by se promítal Občan Kane a Zloději kol a kde by mohl být vedle nich jeden můj film. Chtěl bych, aby si lidé řekli - Jasně, ten patří mezi těch dvanáct."

Přes všechny neurózy, které předvádí na plátně, Allen rád připomíná, že členové jeho rodiny se dožívají vysokého věku a oba jeho rodiče se dožili hodně přes 90. On sám si dokáže představit, že by natáčel film ročně do svých 86 či dokonce 96 let.

"Pokud mi vydrží zdraví a lidé budou chtít mé filmy financovat, proč ne?" řekl. "Není to jaderná fyzika. Není to zas taková námaha. Je to jeden film za rok. To je jako říct taxikáři Chceš udělat deset jízd za rok?. Nechci přece natáčet jeden film za měsíc, nebo něco takového," dodal.

"V showbyznysu jsme rozmazlovaní. Někteří lidé hodně pracují - právníci, učitelé, doktoři pracují pořád a celý rok. Ale natočit film? Zní to jako hodně práce, ale není," řekl.

I kdyby diváci přestali na jeho filmy chodit nebo se zastavil přísun peněz, Allen si nedokáže představit, že by "seděl doma a kroutil palci na břiše". Neodešel by na odpočinek, ale psal by hry nebo román.

"Ale mám pocit, že to je práce pro starší lidi. A když mám vitalitu a sílu a sponzory, tak proč nedělat filmy?" řekl. "Pokud máte co říci a máte dobrý nápad, tak na věku nezáleží. Kdybych v devadesáti natáčel filmy, na které nikdo nechodí a nikomu na nich nezáleží, tak to nemá smysl. Ale když udělám film a lidi ho mají rádi a baví je? Není žádný důvod, abych nemohl takovou Půlnoc v Paříži natočit za dvacet let, pokud budu zdráv," řekl Allen.