První kroky vojáků nevedly domů, ale do karantény, kde projdou zdravotními testy. "Velikonoce doma asi slavit nebudeme. Pustí nás domů nejdřív v pondělí ráno," řekl po příletu kapitán Jiří Líbal, velitel 2. kontingentu. Českou misi, ve které byly i dvě ženy, vystřídali slovenští vojáci.
Z Afghánistánu se dnes po roce také vrátili piloti a technici, kteří cvičili afghánské piloty v létání s vrtulníky Mi- 17 a Mi-24. Zaškolování bylo údajně nesnadné. "Pro Evropana je to nepředstavitelné," řekl kapitán Martin Vaniš, který velel skupině pilotů a techniků, kteří cvičili Afghánce v pilotáži a údržbě vrtulníků.
Afghánci nezvládají latinku
Problém byl údajně mimo jiné i v komunikaci. "Dorozumívali jsme se hlavně rusky," uvedl Vaniš. Podle jeho slov Afghánci nezvládají příliš latinku.
"Pro ně je obrovský problém číst latinku," vysvětloval. V Uruzgánu měli čeští vojáci na starost bezpečnost holandské základny, na které pobývali. Mimo ni se vůbec nedostali. "Spolupráce s Holanďany byla velmi dobrá," řekl velitel 2. kontingentu. "Mise byla úspěšná, splnili jsme vše, co se od nás očekávalo," konstatoval.
Mise se zúčastnil i kaplan. "Práce kaplana na misi má široký záběr," řekl kaplan, poručík Jiří Zedníček. "Funguje jako takový pojistný ventil, aby nedošlo k nějakým událostem, ke kterým by nemuselo dojít," dodal kaplan, který si musel mezi vojáky vybudovat důvěru, aby se mu svěřovali v případě nějakého trápení či sporů.
Nehraje roli, zda je voják věřící či ne. "Byli jsme malý kontingent a všichni jsme se dobře znali. Mise byla i poměrně krátká, takže psychika se tak neopotřebovala. Řekl bych, že jsme si to užili," doplnil Zedníček, který se v misi věnoval i vzdělávání vojáků formou přednášek o Afghánistánu či vyučoval angličtinu.
