Více než dva roky tak BIS postrádala data, která mohla být snadno zneužita. Kopie vnitřního systému, které se ukládají na bezpečném místě třeba z důvodu možného požáru, totiž obsahovaly veškeré agenturní záznamy ekonomického odboru BIS z doby kolem roku 2001. A možná i starší. „BIS tvrdí, že v době úniku, tedy v roce 2004, byla data tři roky stará. Jenže už neříká, že mohla být ještě starší,“ tvrdí nejmenovaný zdroj LN blízký vládě, který je obeznámen s vyšetřováním úniku.
Agenturní záznamy tajných služeb jsou detailním přehledem činnosti jejich zaměstnanců. Pro představu: když se pracovník BIS sejde s placeným informátorem, takzvaným ráfkem, nebo „osobou vystupující ve prospěch služby“, jak se dnes říká tajným agentům, sepíše o tom agenturní záznam.
Ty obsahují konkrétní informace, se kterými BIS operuje. Jejich kompletní souhrn je znám vždy jen vedoucím odborů a analytikům. Přístup jednotlivých pracovníků BIS do systému je naopak omezen.
Kompletní soubor informací ekonomického odboru se v roce 2004 nacházel v trezoru vedoucího ekonomického odboru Martina Uhra v době, kdy službu opouštěl. A podle všeho i po jeho odchodu. K úniku tajných dat měl přispět lajdácký způsob, jakým proběhlo předávání trezorů. „Každá služba má nastavena pravidla, jak postupovat při předávání materiálů. A nic z toho zde nebylo dodrženo a vznikl zde celkem veliký prostor, aby se k tomu mohl dostat relativně široký okruh lidí,“ řekl k tomu minulý týden LN bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák, který před dvěma lety BIS na možný únik dat upozornil.
Jedinou dobrou zprávou je, že proti původním spekulacím z BIS neunikla kompletní agenturní síť, obsahující jména spolupracujících osob. „Ta není součástí vnitřního systému,“ řekl zdroj LN. V agenturních zprávách už nejsou zapsána ani krycí jména, jaká používala třeba komunistická Státní bezpečnost. „Zprávy od agentů, ale třeba i poznatky ze sledování nebo odposlechů jsou označovány pouze alfanumerickým kódem. Je ale jasné, že pro zkušeného analytika není problém odhalit, o koho jde nebo v jakém prostředí se pohybuje,“ tvrdí zdroj LN.
Agenturní záznamy tajných služeb jsou detailním přehledem činnosti jejich zaměstnanců. Pro představu: když se pracovník BIS sejde s placeným informátorem, takzvaným ráfkem, nebo „osobou vystupující ve prospěch služby“, jak se dnes říká tajným agentům, sepíše o tom agenturní záznam.
Ty obsahují konkrétní informace, se kterými BIS operuje. Jejich kompletní souhrn je znám vždy jen vedoucím odborů a analytikům. Přístup jednotlivých pracovníků BIS do systému je naopak omezen.
Kompletní soubor informací ekonomického odboru se v roce 2004 nacházel v trezoru vedoucího ekonomického odboru Martina Uhra v době, kdy službu opouštěl. A podle všeho i po jeho odchodu. K úniku tajných dat měl přispět lajdácký způsob, jakým proběhlo předávání trezorů. „Každá služba má nastavena pravidla, jak postupovat při předávání materiálů. A nic z toho zde nebylo dodrženo a vznikl zde celkem veliký prostor, aby se k tomu mohl dostat relativně široký okruh lidí,“ řekl k tomu minulý týden LN bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák, který před dvěma lety BIS na možný únik dat upozornil.
Jedinou dobrou zprávou je, že proti původním spekulacím z BIS neunikla kompletní agenturní síť, obsahující jména spolupracujících osob. „Ta není součástí vnitřního systému,“ řekl zdroj LN. V agenturních zprávách už nejsou zapsána ani krycí jména, jaká používala třeba komunistická Státní bezpečnost. „Zprávy od agentů, ale třeba i poznatky ze sledování nebo odposlechů jsou označovány pouze alfanumerickým kódem. Je ale jasné, že pro zkušeného analytika není problém odhalit, o koho jde nebo v jakém prostředí se pohybuje,“ tvrdí zdroj LN.
| Další podrobnosti o úniku tajných dat z BIS si přečtěte v sobotním vydání deníku |
