Z instituce na ulici, z ulice do instituce

Okurková sezóna letos všude ve světě skončila nebývale brzy, kdo čte ale koncem srpna české noviny, patrně nevychází z údivu: prezident republiky si plete agresory a okupované (v komiksu se v takových situacích obvykle vyskytuje citoslovce "ooops", pokud ne přímo nějaký piktogram), pražský primátor českým občanům kategoricky sděluje, že o realizaci vítězného projektu regulérní mezinárodní architektonické soutěže financované z jejich daní si mohou nechat leda zdát, a k tomu teď ještě ředitel Národní galerie vzkazuje, že "tvůrci grafitti jsou převážně nenadaní teenageři, bez zkušenosti, bez vzdělání, kteří jen mechanicky opakují to, co vytvořili jiní jinde." (Obdivovatelé děl Jeana-Michela Basquiata, Banksyho a mnoha dalších nechť laskavě prominou.) Knížákovy ješitné agitky se již bohužel staly součástí novodobého českého folklóru a zpravidla nestojí za řeč. Na této je však pozoruhodné, jak urputně se v ní její autor zaklíná vzděláním a ušelchtilostí proti údajné obsahové chudobě, mechanickému kopírování, sektářství – zkrátka primitivní agresivitě "grafittářů". Ne že bych chtěla obhajovat "nepříčetnou snahu zanechat svoji značku na gotickém kameni", nějaký ten diplom za řádně dokončené universitní studium mi byl udělen, ale právě vzdělání a zdravý rozum mi zcela kategoricky brání ve ztotožnění se s Knížákovým přirovnáním oné snahy k odpálení granátu v obchodním domě. Je evidentní, že kulhavost tohoto krátkého spojení není pouze věcí míry násilí, a ten, kdo si myslí, že je, je nebezpečný demagog bez ohledu na diplom kdekoli a jakkoli získaný. A ještě jedna věc: ředitel příspěvkové organizace financované plně z peněz daňových poplatníků by se měl jako sytý, který, jak známo, hladovému nevěří, zdržet kázání o morálce v otázce dotací na kulturu. Anebo mu změřme stejným metrem, o jehož správnosti je tak skálopevně přesvědčen, a už konečně učiňme konec pokleslé interpretaci kultury, která se v jeho podání stala řádně institucionalizovaným (a dotovaným) národním kultem.