8. srpna 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Z Palachova domu odejde hrůza. Nový památník má vyjadřovat úctu, vážnost a respekt

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Hrana zla. Do domu se vstupuje tzv. Hranou zla, která symbolizuje trauma a... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hrana zla. Do domu se vstupuje tzv. Hranou zla, která symbolizuje trauma a... | foto: ARCHIV MCA
Padesát let chátral, ale v lednu 2018 by se měl dům Jana Palacha ve Všetatech na Mělnicku otevřít návštěvníkům. Vítězný projekt architektů z pražského MCA ateliéru vzešel z veřejné soutěže. Předsedou poroty byl architekt Josef Pleskot. Vítězné návrhy jsou do 21 .srpna vystaveny v Nové budově Národního muzea.

LN: Do soutěže se přihlásilo celkem jedenatřicet uchazečů. Je to hodně, nebo málo?
Podle mě to není špatný počet, i když jsem očekával, že zájemců bude víc, protože jde o téma, které by mělo architektům a výtvarníkům všech generací vrtat hlavou. Možná někoho odradil stav domu i jeho celková atmosféra během prohlídek, které se tam konaly před soutěží. Protože soutěžní podmínky si vyzvedlo víc zájemců, než jich nakonec odevzdalo konečný návrh. Těžko říct. Není to zrovna lehké téma. Člověk se do něho musí ponořit a možná právě s tímto vnořením mohli mít někteří problémy.

LN: Jak zapůsobil opuštěný Palachův dům na vás?
Pro mě byl vždycky symbolem smutku. Ale teprve když jsem do něho poprvé vkročil, vnímal jsem veškerou deformovanou historii přímo na místě. Palachovu přítomnost tu úplně převálcovaly všechny další nánosy doby. Silně jsem tu cítil obludnost normalizačního procesu, myslel na rodinnou tragédii, vykopání ostatků Jana Palacha z Olšan i na to, že byl vždy štvaný. Na sousedy, kteří se cítili v ohrožení a museli být neustále ostražití.

LN: Koncept památníku měl pevné zadání: nevytvořit „klasické“ muzeum, ale pojmout dům jako svébytný umělecký artefakt, na který navazuje edukační a meditativní část...
Od začátku jsme byli zajedno, že jakousi „romantickou Palachovu světničku“ dělat nebudeme, protože tyto časy jsou dávno pryč. Bylo jasné, že celý projekt pojmeme jako památník. Když jej navíc chcete vytvořit z traumatizovaného rodinného domu, není to vůbec snadná záležitost.

LN: V čem spočívají největší nástrahy?
V posmívánkách. Památník by neměl obsahovat zbytečné symboly a gesta. Když působí ve výsledku přehnaně a dramaticky vypjatě, mohou se mladí pochichtávat. Důležitá je mez, tedy „tak akorát“, což bylo ostatně i jedním z hlavních témat soutěže. Bohužel se často stává, že se celkový dojem nakonec přehoupne přes tuto hranici. Že to, co se tváří smrtelně vážně, pak není dostatečně věrohodné. Památník by měl být působivý, ale přitom decentní. Má vyjadřovat úctu, vážnost a respekt.

LN: To podle poroty nejlépe splňoval návrh MCA ateliéru. Co konkrétně?
Citlivé pojetí, členění celého prostoru i to, jak se architekti dokázali vypořádat se zmíněnou meditační a edukační částí. Jak dokázali přeměnit stávající dům, pracovat v něm se světlem, které proniká ze dvou oken do někdejšího Palachova pokoje, což jsou současně jediné zdroje světla v budově.

LN: Do jaké míry vás oslovila Hrana zla, která jako symbolika komunistické totality násilně proniká do někdejšího domu Palachových?
Hrana zla sama o sobě pro mě nebyla tím rozhodujícím prvkem. Ale hraje v návrhu velmi významnou roli. Je to vstup do domu, zároveň ale tímto traumatickým, zužujícím se prostorem člověk nemusí vstoupit hluboko, může z něho brzy vystoupit do boku a tím se zbavit traumatu. To už je jeho vlastní volba. Klín směřuje úzkou špičkou k opuštěnému stolu, což je další důležitý element. Po nějakou dobu jste vystaveni určitému napětí, během něhož můžete přemítat například o tom, že tu byl kdysi pokoj, domov. Ale po jisté době máte možnost, abyste se zase resuscitovali. Právě to mi připadá velice sympatické.

LN: Co nás očekává v dalších částech památníku?
Po naléhavém zážitku by měla přijít na řadu racionalita, kdy už nejde o samotný dům, ale pavilon edukace. Někdo se bude chtít dozvědět více, jiný méně. Tady už je na řadě lektor či učitel. Po každém učení pak má přijít uvolnění, meditace – v zahrádce s jedním stromem, aby si mohli mladí lidé určité momenty roztřídit a zpracovat. Kromě toho má vítězný návrh i další cenný moment: dvůr, který se přemění na veřejný prostor.

LN: Stane se součástí obce?
Lze to tak říci. Potom, co byl tento dům léta stigmatizovaný, se najednou zpřístupní. Místní se vyzvou: „Sousedé, pojďte dál, protože tenhle dům už neobývá žádná hrůza, žádné maminčino trápení ani totalitní dusno.“

LN: Přehlídka návrhů architektonické soutěže je k vidění v Nové budově Národního muzea. Na ni navazuje kolekce obrazů Jiřího Sozanského nazvaná 1969 Rok zlomu, která je inspirovaná Palachovým činem. Vy jste jejím kurátorem...
Jiří Sozanský byl také v porotě soutěže a zmínil se, že by rád představil svoji tvorbu, jejímž tématem je Jan Palach. Prý bych mu mohl být pro instalaci dobrým prostředníkem. Rád jsem na jeho výzvu kývl. Možná i proto, že jsem cítil, že Sozanského dílo má závažnost, která některým lidem nahání možná až hrůzu. Považuji ho za umělce, který ze tmy dělá světlo. Kdo to nepostřehne, ten si myslí, že pracuje jen s tmou. Ale on je skutečně pozitivní, přičemž z té tmy kolem, které je opravdu dost, křeše světlo. To jsem chtěl ukázat, že Sozanský nezhasíná, ale rozsvěcuje. A že se ho nemusíme bát.

LN: V době Palachova upálení vám bylo šestnáct. Jak tenkrát rezonoval jeho čin ve vás?
Odjakživa jsem dost politický člověk a věk přitom nehraje žádnou roli. Proto jsem tehdy prožíval Palachův čin velmi intenzivně. Spolu s kamarádem z píseckého gymnázia jsme se vydali do Prahy na pohřeb, museli jsme tam prostě být. Vzpomínku na tyto dny jsem napsal Sozanskému do knihy Rok zlomu. Vedle je otištěný dobový novinový výstřižek, na který jsem si připsal tuto větu: Nebuďme lhostejní k době, ve které jediným světlem do budoucna je hořící tělo. Na fotografii z Palachova pohřbu je dívka, kterou jsem tam tehdy viděl. Byla pro mě ztělesněním smutku. S činem Jana Palacha jsem stejně jako Sozanský konfrontovaný celý život.

Architekt Josef Pleskot (* 1952)

Se svým AP ateliérem se od roku 1991 zabývá projekty staveb, urbanismem i tvorbou výstav. K jeho dílům patří průchod valem Prašného mostu na Hradě, vinařství Sonberk, budova NHQ ČSOB v Praze-Radlicích, revitalizace barokního pivovaru a barokní budovy Regionálního muzea v Litomyšli či revitalizace industriálního areálu vítkovických železáren.

Architekt Josef Pleskot

Architekt Josef Pleskot

LUCIE PANTAZOPOULOU DRAHOŇOVSKÁ
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.