Ubytovna pro žadatele je odříznutá od zbytku města: lemují ji jen pole a frekventovaná cesta. Prostý nákup potravin tak cizinci musí spojit s dlouhou procházkou po okresce. Vzdálenost však není jediná bariéra mezi cizinci a místními: ubytovna je obehnaná ploty a dovnitř se nikdo nedostane. Ani život v izolaci a vlekoucí se úřední tahanice ale kurdskou rodinu nenaplnily záští vůči Česku. Naopak.
KURDOVÉ* V Turecku tvoří kurdské etnikum jedenáct procent populace. Na separatistické tendence reagoval režim represemi, a Turecko se tak dostalo pod drobnohled organizací, které monitorují dodržování lidských práv. * "Turečtí občané kurdského původu čelili kvůli konfliktu nepřátelství a útokům ze strany jednotlivců i organizovaných skupin," popisovala situaci Kurdů poslední zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. * Tisíce Kurdů proto ze země odcházejí a žádají o azyl. Nejčastěji hledají útočiště v Německu, Francii, Británii a Iráku. |
"Věřím, že azyl v České republice dostaneme," říká asi čtyřicetiletý Akyol. Už jednou však naděje jeho rodiny pohasla. Azyloví úředníci jejich žádost o udělení ochrany před dvěma lety zamítli a hrozilo jim vyhoštění. Rodina se proto obrátila na soud. "Nemůžeme se vrátit domů, můj bratr bojuje za práva Kurdů, režim je k naší rodině nepřátelský," tvrdí. A jako důkaz ukazuje jizvu od projektilu. "Byl jsem půl roku vězněn a mučen, mé děti v Turecku nemohou chodit do školy," pokračuje.
Azyloví úředníci však příběhu o potížích s policií neuvěřili. "Můj klient předložil lékařské záznamy, že mu byly z těla vyjmuty zbytky nábojů, nikdo ty důkazy nezkoumal," říká právní zástupkyně kurdské rodiny Evženie Pichertová.
A nic naplat, že zprávy mezinárodních organizací, které monitorují dodržování lidských práv, každoročně na utlačování kurdské menšiny v Turecku upozorňují. "Zprávy Amnesty International kritizovaly především fakt, že se kurdština nesměla používat v médiích a při veřejných projevech. Vyskytly se případy, kdy byly zastrašováni lidé kurdského původu a došlo i k několika útokům," říká mluvčí organizace Kateřina Šaldová.
"Dlouhodobě problematickou se v Turecku jeví ochrana některých etnických a náboženských menšin," doplňuje mluvčí úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Marta Miklušáková.
České úřady ale hlasy nevládních organizací neslyší. "V posuzování žádostí je Česko velmi striktní," míní Šaldová. "Při odmítnutí není dostatečně zhodnocena situace v domovské zemi," dodává. Svědčí o tom i statistiky. Zatímco sousední Německo poskytuje azyl více než půl milionu uprchlíků, v Česku jich žilo ke konci loňského roku jen tři a půl tisíce. Za uplynulý rok nezískal azyl v tuzemsku žádný turecký občan. Azyloví úředníci odmítají konkrétní případy komentovat. "Ministerstvo vnitra postupuje v dikci zákona a podle přání žadatele," zaklíná se obecnou formulkou Hana Malá z tiskového odboru.
Rodina Akyolových přesto ještě může věřit v dobrý konec. V červenci totiž jejich cestu domů zarazil Nejvyšší správní soud. Azylové řízení se tak rozjelo nanovo.
