Zámek je součástí cenné památkové rezervace, jež zahrnuje překrásné Husovo náměstí, jehož jedna strana získala v padesátých letech minulého století opět původní renesanční podobu (byť je výsledek poněkud sporný, neboť z někdejších staveb tu mnoho nezbylo a dnes by byl takový přístup zřejmě stěží akceptovatelný). Složitým vývojem prošel i novoměstský zámek, který se nachází v severozápadní části náměstí.
Zámek byl původně založen jako pozdně gotický hrad majitelem panství Janem Černčickým z Kácova. Ten ho po velkém požáru města v roce 1526 prodal Pernštejnům, kteří se zasloužili o jeho renesanční podobu. Dalšími majiteli byli Stubenbergové, kteří v adaptacích pokračovali, ale protože v době stavovského povstání stáli na protihabsburské straně, byl jim zámek Ferdinandem II. po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. Nový majitel Albrecht z Valdštejna předal panství Trčkům z Lípy. Historie se opakovala, Valdštejn upadl v nemilost a spolu s ním byl v Chebu zavražděn i Adam Erdman Trčka z Lípy.
Průmyslník, který zachraňoval památky
Konfiskát převzal císaři oddaný skotský šlechtic, vrchní chebský strážmistr a později říšský hrabě Walter z Leslie. Jeho rod začal s barokní přestavbou zámku podle projektu Carla Luragha, což se týkalo především přistavěného horního patra s velkoryse řešenými reprezentačními sály zdobenými štuky a freskami. V roce 1802 Leslieové ovšem vymřeli po meči a jejich majetek získali Dietrichsteinové a další šlechtické rody. Zámek byl většinou opuštěný a postupně chátral. Na počátku dvacátého století byl v dezolátním stavu a stal se ostudou města.
A teď přichází další významná etapa v jeho komplikované historii. Zdevastovaný objekt zakoupil v roce 1908 významný textilní průmyslník Náchodska Josef Bartoň, který se rozhodl zámek nákladně opravit, doplnit nezbytnou technickou infrastrukturu a proměnit jej v rodinné sídlo. Ke spolupráci přizval svého oblíbeného architekta Dušana Jurkoviče, který pro něj v té době rovněž adaptoval mlýn Peklo.
Jurkovičovy zámecké interiéry vynikají jemnou elegancí a čistotou forem
Jurkovič v letech 1909 až 1913 upravil exteriéry zámecké budovy, navrhl nový vstup přes mostek nad bývalým hradním příkopem a sérii velkoryse pojatých interiérů v renesančních sálech v prvním patře i v přízemí. Adaptace slovenského architekta se zachovaly do dnešních dnů a svědčí o mimořádném talentu svého tvůrce, jenž k úkolu přistupoval s velkou pokorou, ale také invencí.
Jurkovič zde skvěle zúročil svůj obdiv k anglickému hnutí arts and crafts, ale také k vídeňské secesi (nebo spíše moderně), zejména ke stylu uměleckých dílen Wiener Werkstätte, založených jeho současníkem a brtnickým rodákem Josefem Hoffmannem. Stěny místností pokrývá geometrický dekor, nábytek je navržen ve střízlivých nadčasových formách. Výsledný gesamtkunstwerk – tedy celek dotvořený v jednotném stylu až do posledního detailu – udivuje množstvím osobitých prvků – kování, lamp, keramických obkladů, drobných výtvarných děl.
Nejpůsobivějším prostorem se stala rozlehlá zimní zahrada, která vyniká jemnou elegancí a čistotou forem. Pro Jurkovičovu ranou tvorbu ve stylu slovanského folkloru zde není místo, tu autor uplatnil u rázovitého dřevěného tunelu, který spojuje zámeckou terasu se stupňovitými zahradami ve francouzském stylu (oddělenými od zámku veřejnou komunikací). To je typický Jurkovič, jak ho známe třeba z jeho prací na Radhošti nebo v Luhačovicích.
Jako by si majitel jen na chvíli někam odskočil
Pokud zámek navštívíte, nezapomeňte si prohlédnout i překrásnou kuchyň v přízemí. Také zde se zachovalo původní zařízení včetně detailů. Díky decentnímu aranžmá, k němuž patří květinová výzdoba, působí celek velmi přirozeně. Jako by si Josef Bartoň jen na chvíli někam odskočil…
Nejpůsobivějším prostorem je rozlehlá zimní zahrada.
Po roce 1918 pokračoval v Jurkovičově započatém díle další významný český architekt Pavel Janák (1882–1956), který pro Bartoně navrhl také rozlehlou vilu v centru Náchoda (viz Orientace LN, 20. 6.). V té době byla už secese mrtvá, takže návrhy dalších zámeckých interiérů se nesou v tehdy módním stylu národního dekorativismu. Autor na nich spolupracoval se svými kolegy, profesory pražské umprum malířem Františkem Kyselou a keramičkou Helenou Johnovou. Bartoňům se též podařilo vyzdobit sály jedinečnou sbírkou děl významných českých výtvarníků.
V roce 1926 poctil Josefa Bartoně svou návštěvou president Masaryk se svou suitou, což se dodnes připomíná. Janák pak ještě ve třicátých letech předesignoval některé prostory, které předtím navrhl Jurkovič. Strohý funkcionalistický styl však k památce nějak neladí…
Po roce 1948 byl novoměstský zámek znovu zkonfiskován, rodině se vrátil roku 1992. Od roku 2008 je národní kulturní památkou. Celkově lze novodobé adaptace Dušana Jurkoviče i Pavla Janáka hodnotit velmi příznivě. Jsou dokladem toho, že kvalitní projektant může přistoupit k historickému objektu tvůrčím způsobem – s úctou a znalostí, ale nikoli jen metodou napodobování starého.
