Vážená redakce,
Sám jsem onen inkriminovaný článek v internetovém vydání listu New York Times četl a pozastavil jsem se nad v něm vyřčenými klišé o naší rodné kotlině a o střední a východní Evropě vůbec. Britský premiér Neville Chamberlain byl v době mnichovské krize upřímný, případně se jako takový určitě snažil jevit, a to v tom smyslu, že ve svém nechvalně známem rozhlasovém projevu ze dne 27. září 1938, narážel na Československou republiku slovy o „vzdálené zemi“ a o česko-německém konfliktu hovořil jako o sporu mezi „národy, o kterých nic nevíme“. Američanům někdy tato skromnost chybí a mluví hodně i o tom, o čem nic neví. Podle toho i jednají, což může mít někdy až téměř katastrofální důsledky – i pro ně samotné.
Na druhou stranu si musíme přiznat, že si sami můžeme za různá klišé, která o naší zemi ve světě kolují. Když o sobě hovoříme, rádi zdůrazňujeme, že jsme malým pracovitým, vzdělaným a kulturním národem v srdci Evropy. Ale turista, který přijede do Prahy, nás vnímá jinak. Příjezd na rozpadající se Hlavní nádraží v Praze je devatenáct let po „sametové revoluci“ stále tristním zážitkem, na který si místní domorodé obyvatelstvo mohlo sice zvyknout, ale pro cizince je stále šokem, z kterého může dovodit, že Česká republika na tom byla celou dobu po pádu železné opony tak špatně, že si nemohla dovolit postavit nové nádraží, případně ho nechat opravit. Cestou na rozkopaný Karlův most je návštěvníkovi Prahy nabízeno obrovské množství suvenýrů, většinou v podobě různých matrjošek nebo sovětských vojenských čepic, takže může mít pocit, že řeka tekoucí pod Karlovým mostem je patrně Volha. Velké množství bordelů kolem Václavského náměstí a v centru města vůbec, jakož i četné další nabídky sexuálních služeb, musí v do Čech zabloudivšímu zvědavci vzbuzovat dojem, že velká část české ženské populace byla nucena uchýlit se k prostituci.
Připočteme-li k tomu velké množství kasin, nijak to jeho důvěru v českou ekonomiku neposílí. Návštěva předražené restaurace nevalné úrovně, nezanechá v zahraničním návštěvníkovi žádné dobré pocity, a to nejen v oblasti žaludku, obzvláště pak, když po návratu do hotelu zjistí, že byl okraden jak taxikářem, který ho vezl do hotelu, tak patrně i personálem restauračního zařízení, které mu poskytlo hrůzostrašný kulinářský zážitek.
Naši politikové se navíc dobře starají o dobré jméno České republiky ve světě, například i tím, že se snaží vyhnat z centra Prahy Středočeskou galerii, asi proto, aby tento strategicky položený dům, kolem kterého musí projít každý turista cestou na Karlův most, výhodně pronajali nějakému provozovateli nevěstince, neboť ČSSD s dotacemi do bordelů má své zkušenosti (minimálně z Náchoda). Přispívá tím k rozvoji pracovních příležitostí. A takto bychom mohli dále pokračovat.
Inu, svět nás nevnímá tak, jak bychom si přáli, aby nás vnímal, ale tak, jakým dojmem na něj působíme, protože jsme připustili, aby hlavní město, kam přijede většina turistů, vypadalo tak, jak vypadá. A příliš dobrá vizitka to není.
