Rozhodnutí v případu Nývlta je pravomocné, Bošuk se proti rozsudku na místě odvolal.
Oba vojáci, psovodi z grabštejnské základny, na jaře 2011 působili v afghánské provincii Lógar jako členové provinčního rekonstrukčního týmu. V květnu se účastnili operace Thunder Spring, působili v jednom týmu s chrudimskými výsadkáři. V případě potřeby prohledávali se speciálně vycvičenými psy domy, jestli v nich nejsou ukryté výbušniny nebo potřeby na jejich výrobu.
Nývlta navíc využívali k hlídkování, i když neuměl ovládat kanon ani granátomet. Ozval se ale, když měl hlídkovat se samopalem v ruce a psa měl u sebe na vodítku. Velitel ho odeslal pryč, neboť prý svým chováním narušoval morálku. "Měl výhrady, připomínky, ale neohrozil bojeschopnost jednotky," uvedl ke zprošťujícímu rozsudku samosoudce Lukáš Korpas. Případ měla podle něj kázeňsky řešit armáda. Zproštění navrhovala i státní zástupkyně Jana Býmová.
Rozkaz dostal od vojáka s nižší hodností
Soudce jí vyhověl i v návrhu na roční podmíněný trest s dvouletou zkušební lhůtou pro Bošuka. Odmítl hlídat ve voze vybaveném zbraněmi, které neuměl ovládat. Proti svému začlenění do nočních hlídek se ohradil hned. Staral se totiž o nemocného psa, aby byl schopný dalšího nasazení. Vycházel navíc z předchozího rozkazu velitele kontingentu, že už nebude ten den plnit žádné úkoly. Rozkaz mu navíc sdělil voják s nižší hodností. Podle obhájce Jiřího Císaře mu tento voják nemohl rozkaz vydat, když byl velitel jednotky přítomen. "Velitelská pravomoc je nedělitelná," uvedl Císař.
Podle soudce ale nemůže velitel dávat rozkaz každému vojákovi zvlášť, navíc ho pro Bošuka potvrdil. Bošuk měl podle něj také dostatek času na to, aby se o psa postaral. Podle soudce je nepochybné, že zákon porušil. "Byl mu sice rozkaz podivný a ohradil se. Byl ale předveden před velitele, který ho stvrdil," uvedl soudce. Přiklonil se tak k argumentaci žalobkyně. "Základní povinností vojáka je splnit rozkaz. Odepřít by mohl jen pokud by se jednalo o trestný čin," uvedla Býmová.
"Soud se zabýval jen právní otázkou, vůbec ne lidskou. Soud nepochopil ani smysl mé práce. Bavíme se o hledání výbušnin. To je tak specifická práce, kde psovod i pes musí být odpočatí a absolutně v psychické pohodě. Když něco nenajdete, ohrozíte tím lidské životy," uvedl po rozsudku Bošuk.
