Založili ho v roce 1997 Pieter Bannenberg, Walter van Dijk a Kamiel Klaasse. Ti se znali ze studií na Technické univerzitě v Delftu. Trojice vyhrála již v roce 1994 studentskou soutěž Archiprix s projektem obchodního domu.
Další studie a projekty se nesly v duchu spojování zdánlivě protichůdných typologií, často až provokativního vyznění. Během zahájení jejich pražské expozice použil Adam Gebrian k charakteristice jejich tvorby spojení „funny and/but intelligent“. A to je něco, co naší architektonické scéně až na výjimky zcela chybí.
Přísnost jako přikázání
Čeští projektanti přistupují ke každému zadání se smrtelnou vážností, možná tou příslovečnou „českou přísností“ – slovy teoretika Rostislava Šváchy. Snad je to tím, že na našich školách řeší studenti jasně daná témata, ale neprobíhá žádná širší rozprava o zadání a různých alternativách, jak je tomu běžné u zahraničních učilišť.
ČTĚTE DISKUZI ARCHITEKTŮ A TEORETIKŮ:Chybí Praze kvalitní architektura?  Tančící dům |
Něco podobného se sem pokoušeli přinést hostující kantoři ze zahraničí, ale jejich českým kolegům to přišlo výstřední a nepraktické. Ale právě na různých abstraktních tématech, někdy i absurditách nebo hříčkách, si lze leccos ověřit. Možná chybí i hlubší filozofická průprava, zkrátka vše je u nás příliš usedlé a praktické, nebo spíš pragmatické.
Samozřejmě znám výjimky, třeba někteří žáci Čechošvýcara Miroslava Šika si tohle vyzkoušeli. Šik je vláčel po periferiích a učil je vnímat i stavby, které jsou zdánlivě nedůležité, ale spoluvytvářejí fascinující atmosféru metropole. Takovou může být třeba i strážní domek v areálu nádraží. Tak vznikla možná provokativní, ale inspirující díla. Mám na mysli třeba návrhy dnes už neexistujícího studia HŠH.
Nebo některé projekty výtvarníka Davida Černého, který se nebojí atakovat město. Začalo to zdánlivě nevinně Růžovým tankem (pro českého měšťáka však nestravitelné, a proto rychle odstraněno) a pokračovalo už nerealizova(tel)nými projekty, z nichž připomínám třeba zauzlovaný tubus trasy metra na pražském Jihozápadním Městě nebo ještě výstřednější nápad zaplavit novou úřední čtvrť v prostoru Masarykova nádraží vodou a vytvořit tak obří akvárium plné žraloků (možná by se postarali o pozvolnou redukci přebujelé administrativy).
Holandská realizace NL Architects: úprava prostoru pod dálnicí D8 v Zaanstadu (2003–2006).
Vraťme se ale k NL Architects. Ti samozřejmě mají na co navazovat, stačí připomenout některé studie slavného Holanďana Rema Koolhaase, skupiny MVRDV nebo ještě starší projekty dosud nedoceněné americké skupiny SITE. Na pražské výstavě najdeme řadu výrazných nápadů, jak oživit město propojením zdánlivě protichůdných provozů – např. bar, na jehož střeše je basketbalové hřiště (získali za něj cenu Mies van der Rohe Award), série atrakcí využívající mrtvé zóny pod betonovou dálnicí, kde se dá vytvořit skateboardové hřiště nebo plavecký bazén. Vítězný návrh ze soutěže na Groninger Forum je zase trochu knihovna, trochu kino a trochu muzeum. V amsterodamském přístavu NL Architects zase postaví otočné pódium Multi Mill, kombinující divadelní prostor s kinem a přehlídkovým molem.
Přeměnit banalitu v krásu
O architektonické tvorbě Holanďané říkají: „Architektura je médium, které, jak doufáme, přispívá k pochopení současné kultury a jejímu rozvoji. Chápeme architekturu jako proces bádání, zkoumání, odhalování a přestavování úžasné složitosti světa, ve kterém žijeme. Můžeme přeměnit banalitu v krásu, získat ušlechtilost z fádního? Jak můžeme změnit, zkroutit, ohnout, nakupit, roztáhnout, vylepšit nebo znovu sestavit součásti, které tvoří naše životní prostředí, do nové a lepší konfigurace? Používáme to, co je okolo nás vtipným, nebo kouzelnickým trikem ?“
Studio NL Architects se rovněž zúčastnilo velké mezinárodní urbanistické soutěže na řešení prostoru Černá louka v Ostravě. Tam se drželo dost při zemi, zatímco v návrhu Cruise City přestavělo dvojici letadlových lodí na zábavní park včetně středověkého hradu a ruského kola. Ve studii MAP zase proměnili amsterodamský kanál na plavecký závodní bazén s drahami. To jsou ovšem vtipné vize, ale obytné soubory budov se zprohýbanými střechami, na nichž vznikla krajina, se už staví.
A svéráznou krajinku přesně v intencích své tvorby připravili Holanďané i pro pražskou výstavu: Gen Yamamoto vytvořil na nádvoří mezi galerií a Betlémskou kaplí pěkný lesík ze stromků, zasazených do vozíků ze samoobsluhy. Expozici Made in NL / NL Architects si můžete ve Fragnerově galerii prohlédnout do 27. listopadu. Třeba bude mladé české projektanty inspirovat k nějakým odvážným činům, které naši poněkud zastydlou metropoli probudí z nostalgie, a současnou originální architekturu tu nebude zastupovat jen pomalu stárnoucí Tančící dům, když už jsme jisté zelené potvůrce nedali příležitost…
