V roli vedoucího českého záchranného týmu odletěl Petr Velenský do tbiliské zoo v polovině června. Tamní spoušť mu připomněla doby, které už nikdy v životě zažít nechtěl.
LN: Kde vás zpráva o katastrofě v Gruzii zastihla?
Tady v zoo, v plazí líhni.
LN: V neděli?
Pracuju i o nedělích, to je den, který mám vyhrazený pro chovatelskou práci. Těšil jsem se z toho, že se nám vylíhly tři druhy želv, fotil je. A najednou přišla urgentní SMS od pana ředitele: záplavy v Gruzii, podívejte se na internet, musíme pomoct. Okamžitě jsme začali organizovat akci.
  |
LN: Přišel ten nápad díky tomu, že jste s povodněmi měli zkušenost?
Samozřejmě, právě protože jsme věděli, jak taková zkáza vypadá, nám bylo jasné, že v tom gruzínské kolegy nemůžeme nechat. Ze zkušeností mi bylo naprosto zřejmé, že nepůjde o odbornou chovatelskou pomoc, ale o pomoc fyzickou a morální. Někteří kolegové byli skeptičtí, říkali: Komu se bude chtít do bahna? Ale přihlásilo se víc lidí, než jsme mohli vypravit. Pan ředitel dal velmi rychle dohromady tým sedmi odborníků: pět z pražské zoo a dva odjinud – z Ústí a Zlína.
LN: Povodně zažili všichni členové týmu?
Všichni pražští. Ale s každým z nich jsem si dopředu sedl a promluvil o tom, že nás nečeká péče o zvířata, ale ta nejtvrdší dřina. A že ačkoli jsme tým odborníků, naše odbornost může spočívat v tom, že vezmeme do rukou lopaty. Ten tým se složil úplně fantasticky, já jsem byl nadšený a dojímá mě to doteď, když si vzpomenu, s jakou efektivitou a s jakým nasazením kluci dřeli. Ochotní, se soucitem k místním.
LN: Kdy jste do tbiliské zoo dorazili?
V úterý ráno. Příchod byl strašný, stačilo ucítit to bahno a okamžitě se vybavily vzpomínky na pražské povodně. Naskočila mi husí kůže, všechno se to vrátilo. Všechno to, co už jsem nikdy zažít nechtěl.
LN: V úterý se městem ještě pohybovala uprchlá zvířata. Dostávaly se k vám ty zprávy?
Dostávaly, ale zároveň bylo evidentní, že je média v touze po senzaci přifukují. To nebylo tak, že by se šelmy pohybovaly ulicemi města. Zoo leží na periferii a těch několik zvířat, kterým se podařilo utéct, se dostalo do nejbližšího okolí. Fotografie, které se objevily i u nás, buď zkreslovaly, nebo byly upravené. Třeba ten obří krokodýl na parkovišti. Žádného takového krokodýla tbiliská zahrada neměla a ty malé, kteří jim utekli, ihned pochytali.
LN: A co ten medvěd sedící na klimatizaci?
To byla reálná fotografie, ale z areálu zoo, medvěd tam vyšplhal na správní budovu. A ten hroch na křižovatce, který vypadá, že je uprostřed velkoměsta, ve skutečnosti stojí kousíček od hlavní brány. Tam ho veterináři rychle dohonili a uspali narkotizační puškou. Takže ty senzační zprávy, jak Tbilisi zaplavili uprchlí lvi a tygři, nebyly pravdivé.
