Ještě v sedm hodin mluvila se svou dcerou. Za dvacet minut už ji ale našla její matka, jak sedí a cosi nepřítomně mumlá; snažila se jí pomoci, ale Bohunka Francková zkolabovala. Přivolaná záchranářská posádka s lékařem správně určila předběžnou diagnózu. Paní Francková měla mozkovou příhodu.
Když se zeptáte odborníků, co je při cévní mozkové příhodě pro pacienty a jejich šance nejdůležitější, shodnou se: dostat se co nejrychleji na správné pracoviště do správné nemocnice. Ne všude můžou totiž poskytnout tu nejmodernější léčbu.
Desítky pacientů s mrtvicí se u nás přesto dostávají na špičkově vybavené pracoviště se zbytečným zpožděním. Také v Hořicích se museli záchranáři rozhodnout. Do nemocnice v Jičíně je to 24 kilometrů, do Fakultní nemocnice Hradec Králové o dva víc. Jičínská neurologie ovšem na rozdíl od hradecké nevyhovuje přísným kritériím odborné společnosti pro špičková centra. Přesto záchranka odvezla paní Franckovou právě tam.
Lékaři v Jičíně brzy poznali, že na její léčbu nestačí. Vrtulníkem ji poslali do liberecké nemocnice, kde ji večer operovali. Po několika týdnech v nemocnicích paní Francková zemřela. Její manžel Petr se od té doby ptá, proč se nedostala na špičkové pracoviště dřív. Žila by, kdyby ji odvezli do Hradce?
Chybovala záchranná služba ? Více si přečtěte v dnešním vydání deníku