Podle listu Maidenhead Advertiser zemřel Winton ve středu ráno klidně, v přítomnosti dcery Barbary a dvou vnoučat. Stošesté narozeniny oslavil Winton, který žil v Maidenheadu u Londýna, letos v květnu. Jeho dcera Barbara tehdy řekla, že otec již slábne, není „v poslední době bohužel příliš aktivní“ a nemůže moc cestovat.
Svět ztratil velkého muže, reagoval na úmrtí sira Wintona britský premiér Cameron. Na svém Twitteru napsal, že Wintonovy činy nesmějí být zapomenuty.
The world has lost a great man. We must never forget Sir Nicholas Winton's humanity in saving so many children from the Holocaust.
— David Cameron (@David_Cameron) 1. Červenec 2015ROZHOVOR: Tehdy byla strašná zima a já viděl všechny ty uprchlíky |
„Byl to člověk, kterého jsme obdivoval pro jeho osobní statečnost,“ tlumočil vyjádření prezidenta Miloše Zemana jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Zeman podle něho zašle pozůstalým oficiální kondolenci.
Obdiv skromnosti
Podle českého premiéra Bohuslava Sobotky byl Winton dobrý člověk, který zůstane symbolem statečnosti, hluboké lidskosti a neuvěřitelné skromnosti.
Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) řekl, že „se u Wintona naplnilo ono ‚kdo zachrání člověka, zachrání svět‘.“ „Čest jeho památce,“ poznamenal. „Bylo mi ctí, že jsem jej loni navrhl na nejvyšší státní vyznamenání,“ připomněl ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) loňské Wintonovo ocenění na Pražském hradě Řádem bílého lva. Winton byl podle něj inspirující člověk, kterému patří hluboký obdiv za jeho životní odvahu.
‚Britský Schindler‘
Světová média informovala o úmrtí sira Nicholase Wintona široce. Většina velkých britských zpravodajských webů věnovala Nicholasi Wintonovi prostor na hlavní stránce, kde připomíná jeho přezdívku „britský Schindler“, podle zachránce polských Židů Oscara Schindlera.
Zprávu o Wintonově úmrtí přinesla i americká média, například list The Washington Post. Zmínka se objevila například i na webech izraelského, brazilského, italského a španělského tisku.
V letech 1938 a 1939 v Československu organizoval Winton odjezdy židovských dětí do Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Právě před 76 lety, 1. července 1939, odjel z Prahy vlak s největším počtem dětí. Do bezpečí jich podle BBC zamířilo 241.
Winton neznámý
Po válce se londýnský rodák živil jako makléř. Ani nejbližší příbuzní neměli tušení o válečné kapitole jeho života. Do povědomí veřejnosti se dostal až díky dojemnému setkání se svými zachráněnými „dětmi“ ve studiu BBC.
  |
Wintonovy polozapomenuté činy připomněl slovenský režisér Matej Mináč, když natočil film Všichni moji blízcí (1999). Podruhé mu vzdal hold o tři roky později v dokumentu Síla lidskosti, potřetí v roce 2011 snímkem Nickyho rodina.
Měl rád černý humor
Zpráva o úmrtí byla pro Mináče „strašnou novinou“. „Ještě před dvěma lety létal na ultralightu a pilotoval. To mě hrozně těší, že až do konce vydržel jako poměrně zdravý a užíval si života plnými doušky,“ řekl Mináč. „Ale je to jinak strašná novina,“ poznamenal.
Winton měl podle něj černý humor a posledních 30 let si dělal ze života legraci. Když mu Mináč telefonoval, Winton se ho ptal, zda ho kontroluje, jestli neumřel. „Byla s ním vždy sranda,“ podotkl režisér. Jediná chvíle, kdy se rozhněval, podle Mináče byla, když ho navštívil s kamerou. „To nenáviděl. Říkal - jsi vždy vítaný, ale bez kamery,“ zavzpomínal Mináč.
Četná vyznamenání
Nad neobyčejnými skutky sira Nicholase Wintona, bývalého britského bankéře, se dodnes tají dech. On sám ale bral vše s nadhledem a označení hrdina odmítal. Za své činy byl několikrát vyznamenán a povýšen do rytířského stavu. Prezident Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké české státní vyznamenání, Řád Tomáše Garrigua Masaryka, loni od prezidenta Miloše Zemana osobně převzal nejvyšší české státní vyznamenání Řád bílého lva. Winton byl také navržen na Nobelovu cenu za mír.
Život Nicholase WintonaNarodil se 19. května 1909 v Londýně jako Nicholas Wertheimer v německo-židovské rodině, která odešla do Londýna na počátku předchozího století kvůli antisemitským náladám v Německu. Mladý Nicholas byl pokřtěn a po studiu na střední škole pracoval v bankách v Londýně, Hamburku, Berlíně a Paříži. V roce 1933 také získal pilotní průkaz, závodně šermoval a několik let byl makléřem londýnské burzy. V prosinci 1938 se na něj obrátil s prosbou o pomoc přítel, člen Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), který z hotelu Šroubek pomáhal lidem, jež ohrožoval nacistický režim. „Dozvěděl jsem se, že existuje organizace, která pomáhá starým lidem vystěhovat se na Západ. Jenže o děti se nestaral nikdo,“ vysvětlil Winton rozhodnutí založit dětskou sekci výboru. Na vlastní triko Winton záchranu dětí organizoval jako soukromá osoba, zaštítil se ale výborem pro uprchlíky a spolupracoval s Čedokem. Zorganizoval hlavně vlakové transporty z Prahy do Británie, malá skupina opustila ohroženou republiku také přes Švédsko. Pro děti musel zajistit od Němců povolení k výjezdu, od Britů povolení ke vstupu, přijetí v rodině a složit za každé kauci 50 liber. První děti odcestovaly letadlem 14. března 1939, den před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem. Následovaly další transporty a poslední, osmý vlak vyrazil 2. srpna 1939. Celkem se podařilo dostat do bezpečí 669 dětí, z nichž většina byla židovského původu, zbytek tvořili potomci spisovatelů, komunistů a dalších nepřátel nacistů. Nejsmutnější okamžik Většina jejich příbuzných později zahynula ve vyhlazovacích táborech. Největší transport s 250 dětmi měl odjet počátkem září 1939, ale kvůli vypuknutí války se už neuskutečnil. Většina malých pasažérů později zahynula, což společně s pohledem na uprchlíky ze SudetWinton označil za nejsmutnější okamžik svého života. Po válce mimo jiné působil v tehdejší Mezinárodní organizaci OSN pro uprchlíky. Když se v 50. letech usadil s rodinou u Maidenheadu, pracoval v několika menších firmách v okolí. Ve 62 letech odešel do důchodu a naplno se věnoval charitativní práci, především pro organizaci Abbeyfield spravující domy pro seniory. Objevený hrdina Dokumenty o jeho činnosti náhodou našla na půdě jejich domu Wintonova manželka Grete. Sám Winton je chtěl vyhodit, manželka je ale předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „jeho dětmi“ ve studiu BBC. Emotivní záběry dojaly celý svět a z Wintona se stala známá a uznávaná osobnost. Svérázný zachránce ale „humbuk“ kolem své osoby vždy zlehčoval s tím, že „vůbec nic neriskoval“. „Byla škoda, že nepomohla žádná další země. Zkusil jsem Ameriku, ale žádné děti nepřijali,“ řekl smutně. Za svůj život vděčí Wintonovi například bratr rabína Karola Sidona Julius, sestřenice bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové Dagmar Šímová nebo režisér Karel Reisz. Ohlas Wintonových činů O Wintonově životě hodně napověděl životopis, který napsala jeho dcera Barbara a který vyšel nedávno. Fakt, že se do roku 1988 o záchraně dětí veřejně nemluvilo, se mnoho lidí snaží vysvětlit jeho skromností a neochotou chlubit se. Tak tomu prý ale nebylo, napsala Wintonova dcera. Uznala ale, že „je pravda, že ani Nicky, ani my ostatní, kteří jsme knihu výstřižků viděli před rokem 1988, jsme nerozpoznali význam... celé záchranné operace“. Až přímé setkání se zachráněnými dětmi ukázalo, jak ohromný dopad to mělo na životy tolika lidí,“ zdůraznila. Wintonovy činy připomíná i slovenský režisér Matej Mináč. Poprvé tak učinil v roce 1999 v hraném filmu Všichni moji blízcí, podruhé v roce 2002 v oceňovaném dokumentu Síla lidskosti - Nicholas Winton, a potřetí v dokumentárním filmu s hranými pasážemi Nickyho rodina. Světové premiéry v Praze se v lednu 2011 tehdy 101letý Winton osobně zúčastnil. Česko navštívil několikrát, v září 2009 byl také z Prahy do Londýna vypraven zvláštní vlak, který Wintonův čin znovu připomněl světu. Zdroj: ČTK |
