LN: Jel jste přímo za slovenským kamionem, který se nakonec v protisměru srazil s autobusem, pozoroval jste něco podezřelého už před nehodou?
Choval se divně už od hranic, snad třikrát vjel do protisměru, ale pokaždé se nakonec vzpamatoval a vrátil se zpátky. Ta nehoda se klidně mohla stát dřív, málem boural už přímo na přechodu, když vjížděl z parkoviště na silnici. Když poprvé najel do protisměru, myslel jsem si, že si zapaluje cigaretu. Ostatní kamiony na něj troubily a blikaly, tak to strhl zpátky. Jenže za další dva kilometry se to stalo znovu a pak ještě...
ČTĚTE VÍCE O TRAGICKÉ NEHODĚ V MAĎARSKU |
LN: Jak jste si to vysvětloval?
Myslel jsem si, že je mu špatně, tak jsem na něj zablikal taky, ale blikl levým a pravým blinkrem, pochopil jsem to tak, že je vše vpořádku. Raději jsem si nechal delší rozestup, tušil jsem, že se něco stane. Nakonec se to vyplatilo. Být o 50 metrů blíž, srazím se s nimi taky.
LN: Jak tedy vypadal okamžik havárie?
Slovenský kamion přede mnou vlétl do protisměru, kde jel polský tirák s brambory. Polák se snažil vyhnout, strhl řízení do svodidel, kamion přede mnou stejně narazil do jeho přívěsu. Myslím, že v tu chvíli už se řidič zabil.
LN: A pak došlo k nárazu do autobusu...
Jenže já jsem nejdřív autobus neviděl. Rychle jsem zabrzdil a vyskočil ven, když jsem doběhl na místo havárie, řidič polského kamionu křičel, že za ním jel autobus, do kterého slovenský kamion taky bouchl. Rychle jsme běželi pro rukavice a hasící přístroj, protože ze slovenského kamionu stoupal dým. Pak jsem si ale všiml, že lidé z autobusu se snaží vyrazit okna, tak jsem položil hasičák a šel tam.
LN: Jak to vypadalo uvnitř?
Nejdřív jsem se zeptal šoféra, jestli je v pohodě. Řekl, že ano, ale že je zaklíněný za volantem. Začal jsem tedy vytahovat ven ostatní lidi společně se dvěma nebo třemi polskými řidiči. Dávali jsme je sto metrů bokem, nevěděli jsme, jestli to nebouchne. Spíš bych ale řekl, že jsme jim jen pomáhali vylézt, protože sami se nemohli dostat ven.
LN: Byli vklidu, nebo panikařili?
Jen křičeli, že je bolí ruka, hlava...Řekl jsem jim, ať jsou vklidu, žádná hysterie tam nebyla.
LN: Za jak dlouho dorazili záchranáři?
Sanitky tam byly v cukuletu, pomoc zavolal někdo z maďarských řidičů. My ale čekali hlavně na hasiče, asi po pěti minutách totiž trosky kamionu začaly strašně hořet a zaklíněný řidič autobusu křičel, plameny byly snad metr od něj. Když přijeli hasiči, snažil jsem se spíš držet lidi co nejdál od autobusu. Sanitky odvezly raněné, pro ostatní přijel autobus.
LN: Co bylo dál?
Policisté se mnou sepsali protokol a dal jsem jim výpověď a jel dál. Teď už jsem po vykládce v Budapešti.
LN: Podle lidí z autobusu jste hrdina, souhlasíte?
To ne, tohle by přece udělal každý.
LN: Neměl jste strach? Na místě přece hořelo...
Vůbec ne, hlavní bylo zachránit lidi.
LN: Jak dlouho jezdíte? Zažil jste něco podobného?
Jezdím už 11. rok, viděl jsem jen ťukance, ale takovou hromadnou nehodu ještě ne.
