Podle legendy přišli Židé do Polska poté, co se Bůh už nemohl dívat na jejich utrpení, a tak když bloudili už mnoho generací po různých cestách, poslal jim z nebe lístek s nápisem: Po-lin. „Jděte do Polska.“
Podle jiných názorů jim bylo Polsko doporučeno již přímo svatým pramenem, jímž je řeč, neboť „po lin“ znamená hebrejsky „zde spočiň“ nebo též „zde nocuj“. Spočinutí a nocování Židů trvalo v Polsku sedm století; pochod na východ ze střední Evropy, zahájený v důsledku pronásledování a pogromů rozpoutaných křižáckými výpravami, je velkým příběhem nejen židovských dějin. Za ta staletí osídlili tyto okrajové části Evropy, vytvořili svéráznou civilizaci a kulturu, udrželi si – někde až do posledka – tradice v Židovstvu jinde zaniklé; žili ve svém jedinečném duchovním světě, ve svém kosmu tvořeném pevným přesvědčením, že jsou na cestě spásy, která je již přede dveřmi, protože Bůh, který je samozřejmě jejich Bůh, sice pozdě – ale nikdy není pozdě –, tak právě včas sešle na zem Mesiáše, na jehož příchod je třeba se každou hodinu připravovat.
Rok 2012 bude v Židovském muzeu v Praze patřit dědictví polské židovské komunity. Polská sezóna navazuje na dlouholetou spolupráci Židovského muzea v Praze a Polského institutu v Praze. Projekt zahrnuje besedy s odborníky, hudební vystoupení nejlepších polských skupin navazujících na židovské hudební tradice (klezmer) a projekce hraných i dokumentárních snímků zaměřených na problematiku polskožidovských vztahů. Představí se též vznikající Muzeum dějin polských Židů ve Varšavě.
Polsko objevuje ztracený rozměr své kultury
Polská sezóna v Židovském muzeu představí nejen dějiny největší židovské komunity v Evropě, včetně problematických kapitol spojených s tragédií střední Evropy ve 20. století, ale cílem je též ukázat, že bohatství „židovských inspirací“ je součástí polské kultury, k níž se ta současná hlásí. Ředitel Polského institutu Piotr Drobniak říká, že „Polsko znovu objevuje ztracený židovský rozměr své kultury. Snad v žádné evropské zemi po roce 1989 nevzniklo tolik projektů inspirovaných židovskými tradicemi – hudbou, výtvarným uměním, mystikou. Chtěli jsme část z toho bohatství prezentovat i pražskému publiku.“
Program sezóny začíná v úterý 24. dubna v prostorách Španělské synagogy, kde se představí jedna z nejzajímavějších polských kapel, které se inspirují židovskou hudební tradicí ve střední Evropě, skupina Cukunft: název znamená v jidiš „budoucnost“. Založil ji kytarista Raphael Rogiński a sdružuje výrazné osobnosti polské hudební scény, spojené láskou k předválečné židovské hudbě. Jak naznačuje název kapely, cílem není pouhá reprodukce starého, ale stvoření „současné“ hudební tradice židovské střední Evropy, jaká snad mohla vzniknout, kdyby její vývoj nepřerušila 2. světová válka. Proto skladby Cukunftu založené na muzikologickém a historickém výzkumu mísí dávnou hudbu, především z oblasti Haliče, s prvky experimentálního jazzu a tradice a dosahují dynamického a velmi moderního zvuku.
Na místě bolesti a heroismu. Velkolepá stavba Muzea dějin polských Židů ve Varšavě vyrůstá naproti památníku Hrdinů varšavského ghetta z roku 1948.
Den nato se Maiselově ulici 15 v Praze 1 koná od 18 hodin prezentace Muzea dějin polských Židů, což je jeden z největších polských kulturních projektů posledních let. Vzniká ve spolupráci státu, varšavské samosprávy a nevládních organizací. Velkolepé sídlo muzea, dílo finského architekta Rainera Mahlamakého, má být dokončeno letos. Muzeum má ambici zařadit se po boku jeruzalémského Jad Vašem a Muzea holokaustu ve Washingtonu.
Druhého května pak bude ve stejných prostorách promítán film Po-lin. Střípky paměti (2008), celovečerní dokument představující ztracený svět haličských štetlů.
Na letní a podzimní část Polské sezóny se mimo jiné plánuje: koncert skupiny Shofar (červenec), projekce kontroverzního dokumentu Místo narození (Miejsce Urodzenia) režiséra Pawła Łozinského podle knihy Henryka Grynberga Dědictví, koncert Andrého Ochodla, nejznámějšího polského zpěváka zpívajícího v jidiš, a úplně na závěr si pořadatelé přichystali do Španělské synagogy překvapení. Takže Mazel tov čili Hodně štěstí.
