LN Nakolik mají podle vás novináři právo zajímat se a dostávat odpovědi týkající se osobního života politiků?
Já sama už s tím mám natolik velké zkušenosti, že bych o tom téměř mohla přednášet. Stanovit nějakou hranici je strašně složité. A dokonce si myslím, že to objektivně ani nejde. Ale jsou věci, které by měly nadále zůstat tabu. Tím mám na mysli především otázku osobního zdraví, média by neměla jít za hranici témat, jako je vážná nemoc. Jinak samozřejmě člověk, který vstoupí do veřejného života, se musí připravit na to, že v jeho soukromí už tabu nikdy nic nebude.
LN Ptám se proto, že premiér Mirek Topolánek, tedy váš partner, v Reflexu řekl novináři, že čtenářům je do jeho soukromí – s prominutím – hovno. Tentýž názor tedy nesdílíte?
Nevím přesně, jak to bylo. Údajně to bylo řečeno po ukončení rozhovoru. Doteď asi nikdo z nás neví, jak přesně ta otázka zněla. Nerada bych to soudila a rozhodně nechci být arbitrem toho, zda šlo o vhodný, nebo nevhodný výrok, jestli toto slovo je z úst politika akceptovatelné, nebo není. Jak já ho osobně znám, tak to rozhodně nebyl vzkaz čtenářům nebo voličům. Spíš šlo jen o nějakou diskusi s panem redaktorem.
LN A je tedy něco čtenářům do soukromí politiků?
Asi bude znít velmi strojeně, když řeknu, že by je především měla zajímat práce politika, nikoli soukromí. Vždy to tak není, ale v tomto bych čtenáře nepodceňovala. Oni sami rozliší, co patří do bulváru a co je pro ně relevantní informace, podle níž se mohou v příštích volbách rozhodovat. Čtenáři nejsou s prominutím pitomci.
LN Umíte si představit, že budete za dva roky stát na předvolebních mítincích a na otázky týkající se vašeho soukromí odpovídat? Určitě si ani vy sama nemyslíte, že se tomuto tématu před volbami vyhnete.
Samozřejmě si to umím představit a je to moje riziko, se kterým do toho jdu.
LN Jak to obhájíte? Pavla Topolánková na rozpad svého manželství reaguje dost emotivně, bolestivě, ublíženě. Značnou část sympatií veřejnosti má na své straně. A politik je před každými volbami tak trochu na pranýři.
Samozřejmě. Já už jsem na tom pranýři stála mnohokrát. Nebylo to kvůli mému soukromému životu, ale na tom pomyslném předvolebním pranýři stojí v kampani každý z nás. Všichni neseme kůži na trh se vším všudy. Myslím si, že jsem vždycky dokázala každému vysvětlit cokoli, a necítím se v roli obžalované. Necítím se jako člověk, který spáchal nějaký zločin.
LN Tak dejme tomu, že jsem teď občan na vašem předvolebním mítinku. Jak může ODS – slovy Mirka Topolánka z Mladé fronty – „bojovat“ za uchování rodiny, když sami ty svoje nemáte v pořádku?
To ale přece není otázka na mě, ale na Mirka Topolánka.
LN No vy jste nebyla úplně pasivní prvek v celém tom příběhu. Věděla jste, že je ženatý a má tři děti.
Ale nebyla jsem ani aktivní. My dvě jsme spolu mluvily… Jak je to dlouho? Před půl rokem? Tehdy jsem vám velmi upřímně říkala, že budu svobodnou matkou a že jsem s tím srovnaná, i když vím, že to není nic, čím by se konzervativní politička měla chlubit. Ale můj život se vyvinul tímto směrem, já jsem stále svobodná matka, takže ta otázka opravdu není na mně.
LN Co když vám Mirek Topolánek nabídne, abyste si ho vzala?
Nechme opravdu tyhle intimní otázky do roviny soukromí.
LN Takhle byste odpověděla i na mítinku, kdyby se vás lidé ptali, zda si vezmete předsedu vlády?
Ano.
LN Už jsem zmínila slovník Mirka Topolánka. On řekl: „Všichni mluvíme nějakou řečí, a když zrovna nemluvím oficiálně, tak mluvím jinak.“ Říkala jsem si, že musí být u vás doma veselo. Topolánek daleko pro ostřejší slovo nejde, zatímco vy mluvíte striktně spisovně. Jak se vaše slovníky prolínají?
Musím říct, že co se týče počtu sprostých slov, tak vedu já před Mirkem. Studovala jsem a pracovala spíše v mužském prostředí. Tím nechci říct, že by můj slovník byl kdovíjak hrubý a na kdovíjaké úrovni. To určitě ne. Ale neuvědomuju si, že by u nás doma frekvence neslušných výrazů byla vyšší než v kterékoli jiné rodině. A řekla bych, že to slovo, které jste tady citovala (hovno – pozn. red.), častěji řeknu já.
LN V uplynulých měsících mě překvapovalo, jak vyrovnaná jste zůstávala v době, kdy před vaším domem stály televizní štáby. Musely to být dost vypjaté chvíle. Naproti tomu premiér Topolánek působí jak neřízená střela, nikdo už neví, kdy komu kopne do auta, případně mu „jenom“ vynadá. Je správné, když se předseda vlády neumí ovládat?
Myslím, že nejde o neschopnost ovládat se. Mirek Topolánek je vášnivý, emotivní muž a někdy jste v situaci, kdy máte za sebou čtrnáctihodinový pracovní den, který se nevyvíjí zrovna podle vašich představ a skončí tím, že vám někdo pět centimetrů od obličeje poskakuje s objektivem…
LN Vy jste to vydržela.
Ženská vydrží všechno. Samozřejmě že v situaci, kdy jsem byla těhotná, to pro mě nebylo jednoduché. Ale můj tehdy ještě nenarozený syn mi dával sílu, abych to vydržela. Na jednu stranu respektuji, že i ten bulvár dělá svoji práci. I když bych si představovala, že etika práce bulvárních novinářů bude vyšší. Na druhou stranu si dovedu představit, že kdybych byla naštvaný vášnivý muž, taky bych…
LN Taky byste si kopla?
Ano.
LN Co pro vás bylo za celou dobu od odhalení vašeho vztahu až do porodu nejhorší?
Tak člověka vždycky mrzí nějaké lži a polopravdy. Ale to je součást života politika. Byla bych ale přesvědčená, že už v politice nemám co dělat, kdybych nebyla schopná to zvládnout. Nejhorší, nejhorší… Nejhorší jsou přirozeně obavy, aby všechno bylo v pořádku. Aby můj syn byl zdravý.
LN Měla jsem na mysli, které období pro vás bylo nejdramatičtější.
Tak bylo mi čtyřicet let a byla jsem tedy samozřejmě matka v rizikovém věku. Z mého pohledu bylo samozřejmě nejhorší období, kdy jsem čekala na výsledky genetických testů. To je někdy kolem třetího měsíce těhotenství. Z toho důvodu jsem také chtěla své těhotenství do té doby tajit. Kdyby nedej bože nebylo všechno v pořádku – a tohle by bezpochyby bylo poslední těhotenství v mém životě – byla by to věc, kterou bych chtěla sdílet opravdu jenom s nejbližší rodinou. Ne s veřejností.
LN Jak se vás dotýkalo, když o vás média referovala jako o milence? Jiřího Paroubka a jeho přítelkyni to uráželo tak, že si na to objednali známého právníka. Byla z toho taková velká česká kauza.
No, strašidelný výraz byl „těhotná milenka“. Ne že by se mě to nějakým způsobem dotklo, ale připadalo mi to opravdu pozoruhodné. Říkala jsem si, že kdybych měla jen jednu nohu jako exmanželka Paula McCartneyho Heather Millsová, asi bych pro český bulvár byla „jednonohá milenka“. Takže kombinace těhotná milenka nebyla zrovna příjemná. Pak jsem si ale řekla: je-li slovo milenka a milenec od slova milovat, tak chci být milenkou ještě dalších čtyřicet let. A nebude mě to urážet.
LN Umíte si představit, že byste se v příští předvolební kampani nechala vyfotit na billboardy společně s Mirkem Topolánkem a vaším synem?
Ne. Já nejsem zastánce rodinných billboardů. Vždycky jsem politiku brala spíše vážně. Vím, že k tomu patří to „divadlo“, ale já jsem svoje děti nikdy na mítinky netahala. Teď mám na mysli Ondřeje a Elišku, které jsem vychovávala. A snažila jsem se politiku od rodiny oddělit. Z mého pohledu to byla i ochrana té rodiny, protože jsem věděla, že politikou trpí. V podstatě vztah s mou minulou rodinou zkrachoval – a teď už to můžu říct – kvůli mně. Někdy jsem totiž více preferovala svoji práci před energií, kterou jsem měla dávat své rodině, aby se mohla harmonicky rozvíjet. Měla jsem do ní dát víc. A své krásné malé rodině, tedy Nickovi, bych neudělala to, že bych ji tahala na billboardy.
LN Nevadilo vám, když se takhle nechával fotografovat Topolánek? Přece jen jste v té době už spolu měli vztah a on se prezentoval jako hlava šťastné rodiny.
V tu dobu jsem to vůbec neřešila, protože tehdy náš vztah nebyl takový, že bych měla právo nebo chuť to jakýmkoli způsobem řešit.
LN Ale nepovažovala jste to za podvod na voličích?
Myslím, že jeho rodina byla dlouhá léta budována jako krásná. Že to dopadlo, jak to dopadlo, nevypovídá nic o nich, ale spíš o celé společnosti. Statistiky mluví za vše. Krach rodiny určitě není dobře…
LN Mohou politici s trendem, který tu je, něco dělat?
Vůbec ne. Ale něco s tím můžeme dělat my jako rodiče. Samozřejmě. Vždyť náš život je primárně ovlivněn tím, jak jsme byli vychováni. Tohle je skutečně role rodičů, nikoli politiků. Rodiče mohou ukázat dětem, jak pevný bod ve vesmíru může být rodina. A jak to může být jediná jistota, kterou člověk v životě má.
LN Podle psychologů má na krizi rodiny značný podíl skutečnost, že dnes máme mnohem větší možnosti se realizovat, v důsledku toho se mění mužské a ženské role. Jak vy vnímáte tyto role?
Můj názor na tohle se k mému velkému překvapení nesmírně vyvíjí. Nejsem člověk, který by si ve dvaceti letech stanovil nějaké dogma a pak už nebyl ochoten z něj ustoupit. Víte, my se tváříme jako moderní společnost a na druhou stranu žijeme v devatenáctém století. Přes veškeré proklamace je žena pořád považována za toho, kdo patří k plotně. Ten druhý extrém je zase brán jako ultraemancipovaný feministický pohled. A to je strašně špatně, protože takhle černobílé to určitě není. Ty dvě polohy ženy nejsou plotna – feministka. Mezitím je přece obrovské množství možností pro ženu i pro muže. Zjednodušování a radikalizace pohledu mě nesmírně trápí. Já nevím, jestli sama dokážu to, o čem jsem si původně myslela, že je jednodušší, než jak se teď ukazuje – tedy skloubit mateřství s politikou. Pořád ještě si myslím, že to jde, ale jednoduché to není. Především bude záležet na tom, aby tím netrpěl můj syn. Zkrátka mrzí mě ten černobílý pohled.
LN Vy určitě nejste plotna. Nakolik jste feministka?
Vyprovokována posledním rokem života jsem už blízko feministky. Ale nechávám si i kus té plotny. Můj pohled na svět se zfeminizoval, ale pořád ještě umím vařit.
LN Jak se váš feministický postoj uplatňuje vedle Mirka Topolánka? Znám ho jen z politické stránky, ale intuitivně na mě působí jako machistický typ.
Myslím, že se to nevylučuje. Rozhodně se kvůli tomu nehádáme. A já si ten svůj postoj nepřenáším domů. Strašně těžko se to popisuje. Není to tak, že bych byla radikální feministka, ale za ten poslední třičtvrtěrok jsem bojovala proti předsudkům, o kterých bych ani netušila, že ještě v naší společnosti můžou existovat. Víte, když napíšete článek o radaru a tři z pěti reakcí jsou „pleť bačkůrky“... Bylo mi zkrátka naznačeno, že radar není téma, kterému by se žena měla věnovat. To mi tedy přišlo legrační, protože jde o téma, které se dotýká deseti milionů obyvatel téhle země. Vždyť se to řeší všude, ve školách, v rodinách. To byl jen takový drobný příklad.
LN Nereagují tito lidé třeba i kvůli ministryni obrany Vlastě Parkanové, která o radaru nazpívala Georgi Bushovi písničku?
Přiznám se, že jsem to zřejmě brala jako větší happening, než to ve skutečnosti bylo. Ale pořád doufám, že v tom byl kus recese a nadsázky.
LN Český humor předkládaný americkému prezidentovi?
Ano. Aspoň já jsem to takto brala. A pro svůj klid to tak beru i nadále. Vlastu Parkanovou mám ráda, vážím si jí a myslím, že je to ženská, která do politiky patří. Pamatuji si, že jsem se smála, když jsem tu písničku poprvé slyšela. A nejdříve jsem si myslela, že je to docela vtipné.
LN Už jste zmínila, že minulou rodinu se vám nepodařilo udržet, protože jste dávala přednost práci. Změnil se narozením syna váš pohled na politiku?
V okamžiku, kdy bych zjistila, že nějakým způsobem mou prací trpí, tak bych samozřejmě s politikou skončila. To je asi přirozené a logické, že jo. Nechci, aby v šesti letech neznal mámu a znal čtyřicet chův.
LN Co jste vlastně myslela tím, když jste říkala, že politika jde s mateřstvím skloubit hůře, než jste očekávala?
Zjistila jsem, že požádat svého kolegu, zda by nebyl tak laskav a u toho pultíku, odkud řídím sněmovnu, mě nevystřídal, protože musím kojit, je věc, která se mi vyslovuje velmi složitě. A strašně se stydím, když takovou věc mám říct.
LN Jak kolegové reagují?
Domluvila jsem se s paní místopředsedkyní Němcovou a myslím, že to bude fungovat.
LN Tak před ní se snad nestydíte, jste přece kamarádky.
Před ní mi trapně není. Je to žena a jsme kamarádky. Ale netušila jsem, jak pro mě bude obtížné tu větu vyřknout nahlas.
LN „Prosím tě, můžeš chvíli řídit těch dvě stě pánů a dam, já jdu kojit?“
Přesně tak.
LN Spíš se dalo čekat, že se funkce místopředsedkyně sněmovny vzdáte a necháte si jen poslanecký mandát...
Uvidím. Musím to pořádně zkusit. Diskuse ve sněmovně, které zatím probíhaly, nebyly standardní. Zatím nešlo o ten klasický běh, jak ho tady v Poslanecké sněmovně normálně zažíváme. Takže půjde to – půjde, nepůjde to – nepůjde. Jsem připravená úplně na všechno.
LN Zatím počítáte i s tím, že byste za dva roky znovu kandidovala?
O tom jsem zatím vůbec nepřemýšlela. Zatím to není na pořadu dne. A je to samozřejmě podmíněno také tím, jestli ODS bude mít i nadále zájem o moji osobu, nebo ne.
LN Stejně mě překvapuje, že je možné zastávat tak vysokou funkci, a přitom mít dvouměsíční dítě. Váš partner Topolánek o svém rozchodu s manželkou řekl: „Práce vás ukradne rodině. Nebyl jsem skoro vůbec doma. Když skoro každý den v jedenáct večer přijdete domů, tak už máte lidí plné zuby. Narušuje to komunikaci v rodině a mě to ukradlo i jako otce.“ Dnes Topolánek jako otec funguje, když ho to tenkrát tak strávilo?
Musím říct, že Mirek je úžasný otec. Je to dáno i tím, že Nick je moje první vlastní dítě, i když mateřskou zkušenost mám bezmála desetiletou. A Mirek na rozdíl ode mě tohle zažíval už třikrát. Tím, že jsme oba v aktivní politice, já samozřejmě vím, že nemůžu očekávat, že ve čtyři odpoledne bude doma.
LN Máte nějak rozdělené role?
V okamžiku, kdy jsme oba dva doma, tak je to spíš on, kdo se stará. Ale to... To není důležité. Důležité je, aby Nick byl šťastné a spokojené dítě. Myslím, že zatím je.
LN Máte chůvu?
Nemám. Zvládám to tak, jak to právě vidíte. Postýlka v kanceláři a v případě, že je to společensky a jinak akceptovatelné, tak mi mimino sedí na klíně.
LN A když to není akceptovatelné, tak hlídá sekretářka?
Ne. Zatím mi pomáhaly kamarádky...
LN Přímo tady ve sněmovně?
Ano.
LN Proč chůvu nemáte? Bojíte se, že by se to setkalo s kritikou? Je to kvůli předsudkům? Třeba exministryně Kuchtová mluvila o tom, že když si žena platí chůvu, je označována za krkavčí matku...
Krkavčí matka, no jasně. Chůvu samozřejmě budu muset mít, ale zatím je Nick tak maličký, že to ani nebylo potřeba. Jeho životní potřeby jsou najíst se, vyspat se... Prostě teplo, mlíčko, spánek. Dokážu dvě hodiny pracovat u počítače, on ty dvě hodiny spí v postýlce a ten pocit, že jsme blízko sebe, zatím vnímám hlavně já, protože on to ještě asi tak nerozlišuje. Pro mě je tak důležitý, že zatím chůvu nemám. Ale až bude větší a v době, kterou zatím v kanceláři prospí, si bude chtít hrát, nastoupí babička. A možná i chůva.
LN Bavily jsme se už o mužských a ženských rolích. Co se týče Mirka Topolánka, nakolik on je vlastně ten „muž“? Mně připadalo slabošské, když po zveřejnění vašeho těhotenství nebyl schopen se k tomu jasně postavit. Říkal, že je to vaše záležitost... Vypadalo to, jako by zvažoval, zda mu u veřejnosti víc ublíží opuštěná manželka, nebo těhotná milenka.
Za to můžu já. Já jsem to takhle chtěla. Chtěla jsem, aby to byla výlučně moje záležitost.
LN Kdy jste byla naposledy v kostele?
Naposledy před týdnem ve čtvrtek dopoledne i s Nickem. Můj syn bude pokřtěn. I děti svobodných matek mohou být pokřtěné. A já sama jsem křtěná, takže si nedovedu představit, že Nick by nebyl.
LN V souvislosti s vaší vírou se chci zeptat, zda jste měla někdy výčitky kvůli Pavle Topolánkové a jejím třem dětem.
Nebudu na to odpovídat.
LN Topolánek v MF Dnes řekl: „Měli jsme složité začátky – musela si to vytrpět, než si mě vychovala, když to trochu zlehčím. Přišla revoluce, začal jsem podnikat, měli jsme třetí dítě a náš vztah se posílil. Předtím jsme si mysleli, že jsme mrtví, že kvůli režimu se už nikdy nikam dál nedostaneme, že jsme občané třetí kategorie. Najednou se to změnilo, byl jsem úspěšný, z byznysu jsem šel do vrcholné politiky, kde se mi dařilo a daří.“ To mi připomnělo scénu z Bočanova televizního seriálu Co teď a co potom, kde se Ivana Chýlková rozvádí a křičí, že to ona svého manžela naučila jíst příborem a mýt si nohy, a teď, když už používá manikúru, tak mu ho odvede jiná žena... Přemýšlela jste někdy nad tím, co vlastně paní Topolánkovou i kvůli vám potkalo?
Nemyslím si, že to bylo kvůli mně. Ale opravdu vám nebudu na tuhle otázku odpovídat. Nemám na to právo. Vůbec.
LN Označila byste toto období svého života za nejšťastnější?
Ano. Tohle období mého života je určitě nejšťastnější. Strašně bych se rouhala, kdybych řekla, že ne.
