Zakázali mi prodávat náušnice s Ibalginem, říká výtvarnice Chalánková

Lidovky.cz: Když jsem si na vás dělal malou rešerši, nestačil jsem se divit. Vyjelo mi o vás poměrně dost článků, jen tedy jejich titulky u mě vzbuzovaly rozporuplné reakce. Ale hlavně to vypadá, že jste žena činu a Váš rozptyl působnosti je dost široký. V titulcích totiž figurovaly výrazy jako „Pan Hovínko, Kundy Crew, umění ve vězení, komiks, minutové hry či index současných umělců“. Jak byste sama sebe charakterizovala? Jaký je váš profil?

K svému profilu bych uvedla text, který na lístečku donesla maminka z třídních schůzek od paní učitelky na základní škole: Vendulka je pomalá, nezáleží ji na známce, všechno je pro ni dobré. Prosím domluvit!

Lidovky.cz: Již přes deset let máte značku Zvrhlý vkus, pod kterou se skrývají, brože, výšivky i hračky. Co je podle vás zvrhlý vkus? Jak byste jej definovala?

Já pro zvrhlý vkus v obecné rovině žádnou definici nemám. Ani si netroufám nějakou tvořit. Původně jsem svoji značku chtěla nazvat pouze Vkus, ovšem to již bylo obsazené. Další variantou bylo slovo Titbit, kterým jsem chtěla mířit zejména na zahraniční trh. Ovšem z jednoho designového obchodu mě upozornily, že to může v překladu znamenat i Cecek. Tak jsem od tohoto záměru upustila.

Své šperky a hračky pojmenovala Chalánková jako Zvrhlý vkus.

Lidovky.cz: Zvrhlý vkus prodáváte mimo jiné na jednom ze serverů, kde se nabízí zejména amatérský design, což jde trochu proti budovanému renomé umělkyně. Mám to tedy brát spíše jako výsměch, nadsázku nebo dejme tomu že je to vtipné alterego?

Ono, ale můj design je taky amatérský. Nejdříve jsem se dokonce pojmenování mých výrobků slovem design dost bránila. K nejmenovanému serveru jsem zaujímala postoj od prvotního nadšení až po rozčarování. To přišlo, když mi zakázali prodávat náušnice vyráběné z ibalginu s odůvodněním, že se jedná o distribuci léčiv.

Lidovky.cz: Nicméně vaše práce je celkově ironií a cynismem protkaná, hlavně vaše komiksy jsou hodně černé a často z prostředí partnerského života. To bych zrovna od ženy s moravskými kořeny nečekal. Kde se ta ironie bere?

Komiksy vznikají průběžně, dalo by se říct, až jako určité nepravidelné deníkové záznamy. Zachycení jevu "tak jde čas". Fungují mi skvěle i jako arteterapie. Moravské kořeny a ironie, či sebeironie se podle mě nevylučují. Ale kde se to ve mě bere, nevím.

Výběr ze stripů Venduly Chalánkové. Další komiksy je možné najít na webu http://vendulachalankova.cz

Lidovky.cz: V jednom ze stripů se ironicky vyjadřujete ke své vlastní práci, tedy že “umění je pro nezaměstnané“. Je umění v Česku skutečně taková řehole? Přitom vy jste se dostala do první padesátky v žebříčku J&T nejvýraznějších a nejvýznamnějších osobností výtvarné scény, které se narodily v druhé polovině 20. století. Navíc jste zastoupena ve sbírkách NG v Praze či vídeňského Museum für Angewandte Kunst.

K mému umístění na vámi zmiňovaném žebříčku přispěl potěšující fakt, že: "Prodejní ceny, ať již dosahované na aukcích, či účtované při prodeji prostřednictvím galerií, nejsou jedním ze sledovaných kritérií a na finální pořadí tudíž nemají žádný vliv."

Zvolená cesta umění je to pro mě otázka nastolená Erichem Frommem - Mít nebo být: "Bytím rozumím takový způsob existence, v němž nic nemáme, po ničem nebažíme, ale jsme naplněni radostí, užíváme svých schopností tvořivě a jsme zajedno se světem."

O to se ve svém životě i tvorbě snažím. Ovšem mám v tom velkou výhodu, že jsem nenáročná. A když mi někdo za odvedenou práci včas zaplatí, tak to vítám. Navíc za sebe můžu říct, že se cítím hodně zaměstnaná. Věta, že umění je pro nezaměstnané, pochází od mého přítele Pavla, který je ovšem také muž, co se zaměstná zítra.

Lidovky.cz: Čím víc o Vašem humoru přemýšlím, tak vlastně i s tím stylem kreslení mě napadá srovnání se seriálem South Park. Doufám, že to není příliš troufalé… Nicméně baví vás provokovat a jakoby se vysmívat?

Seriál South Park mám velmi ráda. Ovšem prvotní inspirace jednoduchých figur, které nemají konkrétní obličeje, tudíž se s nimi lze lehce identifikovat a jsou tvořeny jen geometrickými tvary pochází z dětství, kdy jsem od spolužáka Radovana dostala učebnici němčiny Spielt mit.

Učebnice němčiny, v jejíž ilustracích našla svoji inspiraci výtvarnice...

Lidovky.cz: A co tedy to vysmívání? To přeci v učebnici němčiny nenajdeme?

Velmi hezky mi ono vysmívání, ale spíš sama sobě, vyjádřil v recenzi Jiří Ptáček: "Chalánkové stripy, to jsou většinou tři obrazová pole naskládaná pod sebe, s figurami zjednodušenými na několik málo barevných polí, s minimem pohybu a textu. Jejich humor je černější než tma a jejich ironie se podobá šípům sv. Šebestiána páchajícího mučednickou sebevraždu. Když jejich obsah Pavel Ryška v jednom ze starších katalogů KomiksFESTU! přirovnal k 'volnému pádu životem', bylo to trefné, ale nedostačující. Vlastně je to pád po svahu rozeklané skály, během kterého to sakramentsky bolí. A při tom, světe div se, čtenář zažívá pocit uvolnění. Ne nadarmo se říká, že se člověku uleví, když zjistí, že je na tom někdo ještě hůř."

Lidovky.cz: Řekl Vám už někdo, že byste mohla sepsat třeba scénář k seriálu či rozsáhlejší komiks a la South Park, ale z českého prostředí? O čem by to asi tak bylo? Napadá Vás takhle z fleku něco?

Všechny moje komiksy jsou stripy na tři políčka. Nějak ten delší formát neumím. Nejdelší forma, kterou jsem na tomto poli vytvořila byl animovaný film Na kafíčku, který vzniknul roku 2006, jako součást mojí diplomové práce. Děj byl následující: Nejprve moje figurka lehá, sedá a dýchá u toho, to trvá asi půl minuty, pak pronese: "Dělám teď každý ráno sto sklapovaček."

Původně jsem chtěla aby jich opravdu udělala sto, ale spolužačka Edita Krausová, která mi pomáhala animovat, říkala, že by to pro diváka byla nuda. Pak přichází kamarádka Petra, já se jí ptám: "S mlíčkem a bez cukru?" Pijeme kávu, na pozadí běží v televizi výjev z reality show Vyvolení. Já říkám Petře: "Kamarádka Ivanka říkala, že my už teď čekáme na tu rozvodovou vlnu." Tím fim končí. Má asi minutu. Pokračování se dočkal v novějším komiksu Na kafíčku 2: Já: "S mlíčkem a bez cukru?" Petra: "Dej mi tam cukr a smetanu. Už jsem se vdala."