Před mnoha lety jsem v prudkém letním dešti zabloudil autem ve Smržovce v severovýchodních Čechách na úpatí Jizerských hor.
Sjel jsem z hlavní silnice a úzká cesta mne po několika zákrutech za mostem přes říčku Kamenici najednou vyvedla před obrovskou budovu s bohatou dekorací průčelí a mohutnou věží.
Překvapilo mne, že v této industriální zóně stojí zámek, pak jsem ale uviděl zdobený tovární komín. Akdyž jsem pak fascinován vystoupil z auta, slyšel jsem ševelení textilních strojů. Žádný zámek, byla to továrna!
Později jsem se dočetl, že se jednalo o přádelnu, kdysi dokonce největší v rakouskouherské monarchii. Postavil ji Johann Priebsch v letech 1895-6, snad dle projektu jabloneckého stavitele Carla Dauta (skutečným autorem ozdobné fasády mohl však být nějaký významný vídeňský či německý architekt).
Díky dekorativnímu průčelí ve stylu historismu dali místní lidé stavbě jméno Kloster, tedy Klášter. Konstrukce budovy byla ale moderní - železné sloupy nesly betonové stropy, byl zde dokonce zaveden hasicí systém typu sprinkler, jaký známe z moderních administrativních budov.
Za druhé světové války se tam vyrábělo samonaváděcí zařízení pro rakety V2, později se do objektu vrátila textilní výroba - sídlila zde SEBA.
Co dělat s mrtvými textilkami
Dnes je bohužel prázdný a na nové využití stále čeká. Až na nevzhledné novodobé přístavby je v relativně dobrém stavu. Budova je však tak ukrytá, že o ní málokdo ví. Konečně i na internetu bývá u popisu textilky omylem fotografie úplně jiného objektu -další bývalé továrny SEBA, která stojí hned vedle silnice do Tanvaldu.
I ta je obrovská a architektonicky zajímavá (projekt drážďanské kanceláře Lossow und Kühne), i té dominuje ozdobná věž, ale je o něco mladší, ve stylu pozdní secese. Mimochodem, předpokládám, že i ona je prázdná - textilní továrny v této oblasti kolabují jedna za druhou...
Je to lyžařský kraj, možná by stálo za to, využít staré továrny jako turistického centra, levného ubytování, mohly by tu být obchody, sídla servisních firem nebo informační střediska a vešly by se sem i tolik potřebné kryté parkingy, neboť v zimě je velký problém najít místo pro odstavení automobilu.
Vím samozřejmě, že záchrana areálů, které už zřejmě nikdy nebudou sloužit svému účelu, je složitá. Přitom jde o architektonicky atraktivní díla.
V krajině působí často jako výrazný prvek, což podporovaly i věžové nástavby, ve kterých byly rezervoáry na vodu, ale stávaly se i výraznými dominantami, bývaly na nich umístěny hodiny, a tak není divu, že se začalo mluvit o chrámech průmyslu.
Byla to vlastně konkurence tradičním sakrálním i feudálním objektům, možná v tom byl trošku kapric nastupující průmyslové oligarchie. My je známe zpravidla ve zbídačeném stavu, mnohokrát přestavované a zbavené původních dekorativních prvků.
V jejich dnes zdevastovaném a nevábném okolí byly nezřídka parky s fontánami, jako třeba před sídlem manželů Ringhofferových v továrním areálu na pražském Smíchově, kde jsou vidět na staré fotografii i palmy a labutě...
Nedávno jsem tu psal o dvou pivovarech v okolí Prahy, které mají namále (Kdo zachrání pivovary?, Orientace 2. dubna). Najít novou funkci pro objekty industriální architektury dá práci. O to víc si cením těch, kteří se do tohoto dobrodružství pustí - a pár odvážlivců se skutečně najde!
Pohádková jatka v Kraslicích
Před časem jsem se byl podívat v Kraslicích v severozápadních Čechách, kam mne pozval pan Otakar Mika ze Spolku přátel města. Kousek od silnice tam totiž dodnes stojí areál bývalých jatek, jemuž opět dominuje zdobená věž.
Jde o architekturu mísící prvky historismu a secese. Výraz je téměř pohádkový, k čemuž přispívá kombinace prvků z režného zdiva a glazované keramiky s omítanými partiemi.
Jatka a sousední elektrárnu nechal pro město vybudovat v letech 1903-4 Karl Ritter Kriegelstein von Sternfeld dle projektu architekta Antona Möllera (ten navrhl i další jatka ve Varnsdorfu, ta však na opravu stále čekají).
Ve věži byl důmyslný chladicí systém poháněný parním strojem, kde se vyráběl led. Podstatná část původního zařízení se dochovala, některé mechanismy jsou dodnes funkční. Porážka masa tu byla zrušena až na počátku 90. let minulého století.
Dnes je tu prodejna stavebnin, jejíž majitel Alexandr Tučák se před několika lety pustil s několika přáteli do rekonstrukce historické stavby. Podařilo se mu získat podporu ministerstva kultury i Karlovarského kraje, přidal i vlastní úspory a po etapách dává jatka do pořádku.
Objekt by měl po dokončení opravy sloužit jako expozice dějin zaniklého průmyslu, ale našly by se i další funkce - třeba možnost ubytování nebo stravování pro turisty, koncerty nebo malý pivovar. Majitel uvažuje i o rekonstrukci zasypaného vodního příkopu.
Město Kraslice, kde bohužel postupně zanikala tradiční výroba hraček nebo hudebních nástrojů, skrývá i další cenné objekty - raně secesní Breinlovu a Fuchsovu vilu architekta Otto Steinla s kuriózní štukovou dekorací nebo další tovární objekt z režného neomítaného zdiva, který bohužel na svou rehabilitaci teprve čeká.
