LN: Česko-čínská deklarace, kterou jste podepsal v Pekingu, se stala na domácí půdě terčem kritiky. Kdo všechno se podílel na formulaci jejího obsahu? Koaliční strany? Česko-čínská komora?
Za českou stranu vedl vyjednávání o textu můj náměstek Tlapa a já jsem nepátral po tom, s kým vším text konzultoval. Došli jsme s čínskou stranou ke kompromisu, který byl pro nás přijatelný, a to je podstatné.
Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (vlevo) se svým čínským protějškem Wang Im.
LN: Číňané podle vašich předchozích vyjádření požadovali v textu explicitní zmínku o Tibetu. Předložili vám konkrétní větu, která se musela v dokumentu objevit, nebo jste ji sepsali vy?
Bylo několik verzí textu, které předkládala čínská ambasáda a které předkládala česká strana. K dispozici jsme měli i obdobné deklarace podepsané jinými evropskými státy, například Francií. A samozřejmě, že z věcí, které chtěla čínská strana, to byla právě myšlenka územní celistvosti Číny.
LN: Všechny dosavadní vlády respektovaly územní celistvost Číny. Bylo ale nutné slíbit za celé Česko, že nikdy nepodpoříme samostatnost Tibetu v jakékoli formě?
To je ale přeci analogické tvrzení. Nerozumím tomu pozdvižení. Tady se ulpívá na formulaci s Tibetem, ale to přeci není zásadní. Zásadní je, že jsme se začali s Čínou bavit, včetně debaty o lidských právech.
LN: Něco jiného je, když obecně zmíníte "územní celistvost", než když černou na bílé slíbíte, že nikdy jakkoli nepodpoříte konkrétně Tibet, který je ten slabší a utiskovaný. Necítíte ten rozdíl?
To je spekulace, to můžeme donekonečna debatovat, jestli je to jiné, nebo ne. Podle mě to jiné není. Podstatné bylo, že tohle byly formulace, které jsme byly ochotné vzít, pokud v textu bude dodržování lidských práv v Číně, což jsme chtěli zase my.
ČTĚTE TAKÉ: |
LN: Čelíte kritice, že jste opustil lidsko-právní agendu Česka. Proč jste v této věci vyklidil prostor Číňanům?
Zaprvé, nepřekročili jsme hranici, která je dnes standardním postojem členských států Evropské unie, na to jsme si dávali velký pozor.
Za druhé, nic jsem nevyklidil. Samozřejmě jsem ten prostor otevřel. Do této chvíle žádný český politik nevěnoval třetinu jednání s čínskými partnery lidským právům, protože žádný dialog nebyl. Maximálně jsme si o lidských právech mohli vykládat tady mezi sebou nebo s českými médii. Až já jsem třicet procent jednání s vrcholnými čínskými představiteli mluvil právě o lidských právech. Ukažte mi druhého českého politika, který to udělal. Bylo tam čtyřicet svědků, doufám, že o tom nepochybujete.
LN: Co konkrétně jste zmínil? Práva etnických či náboženských menšin, konkrétní politické vězně?
Tyto a další konkrétní věci, které najdete v tom, co jsme zvedali v březnu v Ženevě na Radě OSN pro lidská práva, tedy v době, kdy jsme dojednávali cestu do Číny. Během té samotné cesty ale nebylo podle mě naším úkolem zvedat konkrétní kauzy, ale obecně říci, proč chceme o lidských právech mluvit. Říkal jsem, že považuji téma lidských práv za důležité v našem dialogu, protože jsou součástí kvality lidského života, jeho důstojnosti. A jsem připraven to téma veřejně otevřít u nás.
Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (vlevo) a jeho čínský protějšek Wang I spolu jednali 29. dubna v Pekingu. Ze setkání vzešlo prohlášení o vzájemné spolupráci obou států.
LN: V Pekingu jste se setkal s českými podniky. Byla mezi nimi i PPF, která je ovšem holandská firma. Proč jste se setkal i s ní?
Dneska není jednoduché sledovat vlastnické poměry firem, Spojené státy tu lobbují za Westinghouse a můžeme říct, že je to ve skutečnosti japonská firma. Za nikoho jsem nelobboval. Potkal jsem se na recepci asi se třicítkou podnikatelů, mezi nimi ze Škoda Auto, Linetu či se zástupcem PPF. Nikdo po mně ale nic nechtěl. Většina z těch byznysmenů mi řekla, že si velice cení mé návštěvy, a různě mi vysvětlovali, jaký blahodárný efekt nastartování dialogu má.
LN: V čem konkrétně blahodárný efekt?
Firmy mi říkaly, že jim to vytváří daleko stabilnější prostředí, což má pak zásadní význam při jejich rozhodování o dalších investicích. PPF mě informovala o zisku národní licence pro její Home Credit a líčili mi, že nikdy není stoprocentní, že jim ta licence nebude zítra třeba odebrána. A zlepšení politických vztahů dle nich nepřímo zvyšuje šance, že nebude. Tohle zhruba říkali i všichni ostatní.
LN: Přivezl jste zpátky konkrétní obchodní přísliby? Přímou linku Praha-Peking či technologické centrum na severní Moravě?
Odmítám tu cestu brát jako kšeft. To přeci nebyl kšeft.
LN: Takto to bylo formulováno, jako mise do Číny, která má otevřít nové obchodní příležitosti českým firmám. Mluvil o tom premiér Bohuslav Sobotka na tiskové konferenci, vy jste stál po jeho boku.
Nikdy jsem neříkal, že jedeme dělat konkrétní obchod do Číny. Ten kontext je jasný: Světová banka nyní zveřejnila, že v tomto roce Čína poprvé v HDP předežene Spojené státy. Všechny země proto usilují o strategické partnerství s Čínou, protože je to prostě fenomén. Je normální, aby Česká republika vůbec žádný dialog nevedla? To byl cíl té cesty, nastartovat ho. Konkrétní projekty budou až krok číslo dvě, věci chtějí svůj čas. Teď jsme na začátku.
