A levice na Stropnického a jemu podobné čeká. Dokonce i komunisté se shodli na sobotním zasedání svého ústředního výboru, že chtějí do strany přitáhnout mladé. Takže kdyby se panu Stropnickému ve Straně zelených přestalo líbit, klidně může jako maskot nejmladší politické generace přestoupit. Otevřenou náruč mu nabízejí jak z Lidového domu, tak z ulice Politických vězňů.
Jakou politiku však nabízí dynamické mládí v podání pana Stropnického? Těžko říci, spíš než ekologického aktivistu čistícího o víkendech zanesenou strouhu vidíme reprezentanta jistého druhu zlaté mládeže, která v kavárnách pořádá fiktivní konference o Íránu. Nic proti intelektuální debatě, může být i na úrovni, jen z chování pana Stropnického není patrná jeho hodnotová orientace. Vždyť když kandidoval, nechával se fotografovat s Václavem Havlem a budil přitom dojem, že to nebyla jen marketingová vypočítavost. Avšak nyní, když se pouští do ministra Schwarzenberga, který je nejen ministrem za zelené, ale i přítelem Václava Havla prosazujícím politiku exprezidentovi konvenující, může to v pozorovatelích vyvolat dojem, že Stropnickému schází elementární loajalita.
V pátek se v televizi nechal slyšet, že zelení potřebují mocenské posty. To k politice patří, nic proti tomu. Pokud by se jim ale nepodařilo v těchto pozicích prosadit zelené představy, pak by prý „alespoň vynášeli informace“. To je přece popření programu zelených, jenž je založen na kompetenci a respektování pravidel slušnosti, která ostatní strany tak často pomíjejí.
O mladé má levice zájem a zjevně nebude ani příliš vybíravá. Otázkou je, zda volání po mladých politických tvářích neskončí pouze v juvenilních blábolech. O budoucnost v jakékoli levicové straně má minimálně pan Stropnický postaráno i proto, že většina jeho vrstevníků se hodlá živit mimo politiku.
Jakou politiku však nabízí dynamické mládí v podání pana Stropnického? Těžko říci, spíš než ekologického aktivistu čistícího o víkendech zanesenou strouhu vidíme reprezentanta jistého druhu zlaté mládeže, která v kavárnách pořádá fiktivní konference o Íránu. Nic proti intelektuální debatě, může být i na úrovni, jen z chování pana Stropnického není patrná jeho hodnotová orientace. Vždyť když kandidoval, nechával se fotografovat s Václavem Havlem a budil přitom dojem, že to nebyla jen marketingová vypočítavost. Avšak nyní, když se pouští do ministra Schwarzenberga, který je nejen ministrem za zelené, ale i přítelem Václava Havla prosazujícím politiku exprezidentovi konvenující, může to v pozorovatelích vyvolat dojem, že Stropnickému schází elementární loajalita.
V pátek se v televizi nechal slyšet, že zelení potřebují mocenské posty. To k politice patří, nic proti tomu. Pokud by se jim ale nepodařilo v těchto pozicích prosadit zelené představy, pak by prý „alespoň vynášeli informace“. To je přece popření programu zelených, jenž je založen na kompetenci a respektování pravidel slušnosti, která ostatní strany tak často pomíjejí.
O mladé má levice zájem a zjevně nebude ani příliš vybíravá. Otázkou je, zda volání po mladých politických tvářích neskončí pouze v juvenilních blábolech. O budoucnost v jakékoli levicové straně má minimálně pan Stropnický postaráno i proto, že většina jeho vrstevníků se hodlá živit mimo politiku.
