17. září 2016 7:17 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Před 50 lety se zrodil génius. Cimrmana znala StB nazpaměť, bilancuje Svěrák

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 110Diskuse
Zdeněk Svěrák (2016). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zdeněk Svěrák (2016). | foto:  Jan Zatorsky, MAFRA
PRAHA Lidi jej mají tak rádi, že ho skoro „uslavili“, jak to sám formuloval. Z nedávných osmdesátých narozenin se už sice vzpamatoval, hned nato však začal natáčet film, který podle společného scénáře režíruje jeho syn Jan. A teď přicházejí na řadu abrahámoviny Divadla Járy Cimrmana, v němž je Zdeněk Svěrák po všechna léta trojjedinou postavou: spoluzakladatelem, spoluautorem a představitelem hlavních rolí.

Maraton cimrmanovských výročí začal včera – 16. září 1966 totiž poprvé veřejně zaznělo jméno Jára Cimrman. Tehdy šlo ovšem ještě o řidiče parního válce, který v nafukovací hale fiktivní rozhlasové Nealkoholické vinárny U Pavouka vystavoval svá umělecká díla. Nápad udělat z Járy Cimrmana zapomenutého génia přišel záhy poté a už v říjnu následujícího roku se konala premiéra první cimrmanovské hry Akt.

LN Zkraje své existence jste psali jednu hru za druhou. Měli jste tolik nápadů?
Na zakládající schůzi, která se sešla v říjnu 1966, jsme se zavázali, že každý z nás napíše jednoaktovku. Já i Láďa a Jiří Šebánek jsme slib splnili, vznikly hry Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihyaDomácí zabijačka; jen Miloň Čepelka svůj kus nedodal, sice ho prý napsal, ale do té míry se mu nelíbil, že jej nezveřejnil. To byly naše první hry; protože jsme na začátku potřebovali repertoár, museli jsme se snažit. Později jsme psali vlastně i proto, že jsme viděli, jak se při zkoušení nové hry vždycky soubor stmelí. Takže jsme hledali téma, kde jsme ještě nebyli a zase znova šli do rizika, že tentokrát to třeba bude nepovedená věc. A i to riziko lidi vždycky stmelí a divadlo žije.

Zdeněk Svěrák (2016).
Zdeněk Svěrák (vpravo) a Jan Hraběta na Slavnosti pod Majákem Járy Cimrmana v Příchovicích (2016).
Jaroslav Uhlíř (vlevo) a Zdeněk Svěrák, osvědčená dvojice autorů písní pro děti i filmové snímky.
Zdeněk Svěrák (vpravo) se synem a režisérem Janem na tiskové konferenci před premiérou pohádky Tři bratři (2014).

LN Uvádíte stále patnáct her, další už se, vzhledem ke smrti Ladislava Smoljaka, zřejmě nedá očekávat. Nebo vám něco zůstalo v šuplíku?
Nezůstalo. S Láďou jsme si slíbili, že České nebe bude naše poslední hra a celý ten cimrmanovský seriál se jím uzavře. Ale nedá se říct, že by kolektiv proto nebyl stmelený, teď nás stmeluje něco jiného: stáří a nemoci. Je veliké dobrodružství už jenom se sejít a obsadit představení tak, aby ten byl zdravej a onen toho neměl na bedrech moc...

LN Pokud vím, hru Lijavec vám zakázali. Premiéra byla v roce 1982, ale pracovali jste na ní pár let. V čem byl zádrhel?
Původně se jmenovala Herberk. Nejdřív jsme ji museli přejmenovat a potom předělávat. Nejdřív se k tomu schvalovatelé nevyjádřili vůbec, pak měli spoustu připomínek a my teď už víme kdo: byli to estébáci, vedli na Lijavec zvláštní svazek, který mám doma. Nazvali ho vtipně Sprcha. Vysílali do hlediště agenty a ti se shodli, že to je hra namířená proti StB.

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a Jára Cimrman

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a Jára Cimrman

LN Byla hra Lijavec opravdu míněná jako útok proti StB?
My jsme se, jak víte, neuchylovali k satiře, ale chtěli jsme dělat humor, v němž by se současnost objevovala jaksi alegoricky. On každý humor musí být dnešní, jinak by se mu lidi nesmáli. Věděli jsme, že když budeme hovořit o starém Rakousku, každý si dosadí, co je tu podobného. I že v monarchii měli víc svobody, než bylo u nás v době, kdy jsme hru psali. Pustili jsme se do politické anekdoty, tehdy mezi lidmi velmi vyhledávané. Uvědomili jsme si, že to je taky stmelující prvek, politický vtip neřekneš před každým, ale jen když se sejdou lidi podobného smýšlení, řekneš si – tady jo, tady můžu a všichni se zasmějou, protože se jim příčí stejné věci. Čili vydali jsme se na téma smíchu a šíření anekdot a postihu za ně. Zase to bylo protirakouské, ovšem všichni si uvědomovali, oč jde.

LN Co do svých hlášení agenti psali?
Jejich komentáře byly roztomile jednoznačné – že hovoří-li se o nesvobodě a postihu vlastního názoru, je každému jasné, že jde o naši socialistickou přítomnost. Cílem této akce StB bylo, aby objekt – to jsem byl já (oni to skloňovali jako sledování objekta) – byl sledován, hra byla zakázána a zakázáno bylo jakékoli její šíření. Na objekta Svěráka byl nasazen agent Arzen, na objekta Smoljaka agent Kluzáček. Pojil se s tím i zákaz vycestování a další nepříjemnosti.

Vražda v salónním coupé: (zleva) Vojta Kotek, Václav Kotek, Jan Kašpar, Zdeněk Svěrák a Jan Hraběta.
Předmětem cimrmanovské satiry je Komenský (Zdeněk Svěrák) i Miroslav Tyrš (Michal Wiegel)
Scéna z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (vlevo Zdeněk Svěrák, Václav Lohniský a vpravo Ladislav Smoljak).
Marečku, podejte mi pero! - Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák

LN Vás i divadlo ovšem sledovali i dřív i potom?
Měli v referátě nejen divadlo, ale i třeba různé barrandovské studijní pobyty nebo semináře; to si nás povolávali a chtěli vědět, kdo tam co přednášel a co se dělo... V divadle nás sledovali průběžně, a jak jsem při výsleších zjistil, byli v cimrmanologii přímo kovaní. Chodili do divadla povinně, takže naše texty dobře znali.

LN Pomohlo vám to při vyslýchání?
Jak kdy. Někdy výslech vyzněl s pocitem, že estébáci se smějou a že je to baví, někdy to skončilo tak, jak jsem popsal v Koljovi – byli dva, hodnej a zlej, a když tě hodný dostane do bezstarostné nálady a uklidníš se, že už se nemůže nic stát, přijde ten druhý a řekne „a teď budem klopit!“. A vytáhne něco, co člověk nečekal.

Zdeněk Svěrák (2016).
Zdeněk Svěrák při křtu knihy Tady všude byl Ladislav Smoljak. (2013)

Chtěli mě zavázat, abych byl informátor, a když ne, že to odnesou děti. To bylo nejhorší. Věděli, kam chodí do školy a kde by chtěly studovat, a hrozili – „nikam se nedostanou, ty půjdeš do lochu a ještě rád pak přijdeš sám“. No a i když jsem nepřišel, stále viselo ve vzduchu, co se stane a kdy se ve schránce zase objeví ta obálka s modrým pruhem.

LN Odolat nátlaku nebylo snadné...
Můj případ byl ještě trochu jiný. Jednou jsem totiž na mikrofon načetl jakousi báseň jistého ostravského autora – takovou protifunkcionářskou, jak se bafuňáři pakujou a mají vily... Pak se to někde pouštělo a údajně na základě toho mě považovali za protisocialistický element a vyhrožovali, že mě zavřou. Myslím, že to byla past, že to na mě, naivu, navlíkli. To studio bylo v nějaké malé vilce a visela tam nápadně veliká americká vlajka, vypadalo to divně, ale dal jsem si všechno dohromady až s odstupem.

Tehdy přišli s tím, že nechtějí, abych byl přímo donašeč, ale že bych jen informoval o dění. To je samozřejmě jinými slovy totéž. „Heleďte,“ říkal jsem jim, „já nemůžu bejt váš spolupracovník, jsem slepičí prdelka, všechno na sebe povím, například teď každý v divadle ví, že jsem tady u vás, a co já jim mám říct...?“

Marta Švagrová, Lidové noviny
  • 110Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz