Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Před 50 lety se zrodil génius. Cimrmana znala StB nazpaměť, bilancuje Svěrák

Kultura

  7:17
PRAHA - Lidi jej mají tak rádi, že ho skoro „uslavili“, jak to sám formuloval. Z nedávných osmdesátých narozenin se už sice vzpamatoval, hned nato však začal natáčet film, který podle společného scénáře režíruje jeho syn Jan. A teď přicházejí na řadu abrahámoviny Divadla Járy Cimrmana, v němž je Zdeněk Svěrák po všechna léta trojjedinou postavou: spoluzakladatelem, spoluautorem a představitelem hlavních rolí.

Zdeněk Svěrák (2016). foto:  Jan Zatorsky, MAFRA

Maraton cimrmanovských výročí začal včera – 16. září 1966 totiž poprvé veřejně zaznělo jméno Jára Cimrman. Tehdy šlo ovšem ještě o řidiče parního válce, který v nafukovací hale fiktivní rozhlasové Nealkoholické vinárny U Pavouka vystavoval svá umělecká díla. Nápad udělat z Járy Cimrmana zapomenutého génia přišel záhy poté a už v říjnu následujícího roku se konala premiéra první cimrmanovské hry Akt.

Čechům je blízké Cimrmanovo smolařství. To, že je zneuznaný génius, říká oslavenec Svěrák

LN Zkraje své existence jste psali jednu hru za druhou. Měli jste tolik nápadů?
Na zakládající schůzi, která se sešla v říjnu 1966, jsme se zavázali, že každý z nás napíše jednoaktovku. Já i Láďa a Jiří Šebánek jsme slib splnili, vznikly hry Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihyaDomácí zabijačka; jen Miloň Čepelka svůj kus nedodal, sice ho prý napsal, ale do té míry se mu nelíbil, že jej nezveřejnil. To byly naše první hry; protože jsme na začátku potřebovali repertoár, museli jsme se snažit. Později jsme psali vlastně i proto, že jsme viděli, jak se při zkoušení nové hry vždycky soubor stmelí. Takže jsme hledali téma, kde jsme ještě nebyli a zase znova šli do rizika, že tentokrát to třeba bude nepovedená věc. A i to riziko lidi vždycky stmelí a divadlo žije.

Zdeněk Svěrák (2016).
Zdeněk Svěrák (vpravo) a Jan Hraběta na Slavnosti pod Majákem Járy Cimrmana v...
Jaroslav Uhlíř (vlevo) a Zdeněk Svěrák, osvědčená dvojice autorů písní pro děti...
Zdeněk Svěrák (vpravo) se synem a režisérem Janem na tiskové konferenci před...

LN Uvádíte stále patnáct her, další už se, vzhledem ke smrti Ladislava Smoljaka, zřejmě nedá očekávat. Nebo vám něco zůstalo v šuplíku?
Nezůstalo. S Láďou jsme si slíbili, že České nebe bude naše poslední hra a celý ten cimrmanovský seriál se jím uzavře. Ale nedá se říct, že by kolektiv proto nebyl stmelený, teď nás stmeluje něco jiného: stáří a nemoci. Je veliké dobrodružství už jenom se sejít a obsadit představení tak, aby ten byl zdravej a onen toho neměl na bedrech moc...

LN Pokud vím, hru Lijavec vám zakázali. Premiéra byla v roce 1982, ale pracovali jste na ní pár let. V čem byl zádrhel?
Původně se jmenovala Herberk. Nejdřív jsme ji museli přejmenovat a potom předělávat. Nejdřív se k tomu schvalovatelé nevyjádřili vůbec, pak měli spoustu připomínek a my teď už víme kdo: byli to estébáci, vedli na Lijavec zvláštní svazek, který mám doma. Nazvali ho vtipně Sprcha. Vysílali do hlediště agenty a ti se shodli, že to je hra namířená proti StB.

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a Jára Cimrman

LN Byla hra Lijavec opravdu míněná jako útok proti StB?
My jsme se, jak víte, neuchylovali k satiře, ale chtěli jsme dělat humor, v němž by se současnost objevovala jaksi alegoricky. On každý humor musí být dnešní, jinak by se mu lidi nesmáli. Věděli jsme, že když budeme hovořit o starém Rakousku, každý si dosadí, co je tu podobného. I že v monarchii měli víc svobody, než bylo u nás v době, kdy jsme hru psali. Pustili jsme se do politické anekdoty, tehdy mezi lidmi velmi vyhledávané. Uvědomili jsme si, že to je taky stmelující prvek, politický vtip neřekneš před každým, ale jen když se sejdou lidi podobného smýšlení, řekneš si – tady jo, tady můžu a všichni se zasmějou, protože se jim příčí stejné věci. Čili vydali jsme se na téma smíchu a šíření anekdot a postihu za ně. Zase to bylo protirakouské, ovšem všichni si uvědomovali, oč jde.

LN Co do svých hlášení agenti psali?
Jejich komentáře byly roztomile jednoznačné – že hovoří-li se o nesvobodě a postihu vlastního názoru, je každému jasné, že jde o naši socialistickou přítomnost. Cílem této akce StB bylo, aby objekt – to jsem byl já (oni to skloňovali jako sledování objekta) – byl sledován, hra byla zakázána a zakázáno bylo jakékoli její šíření. Na objekta Svěráka byl nasazen agent Arzen, na objekta Smoljaka agent Kluzáček. Pojil se s tím i zákaz vycestování a další nepříjemnosti.

Vražda v salónním coupé: (zleva) Vojta Kotek, Václav Kotek, Jan Kašpar, Zdeněk...
Předmětem cimrmanovské satiry je Komenský (Zdeněk Svěrák) i Miroslav Tyrš...
Scéna z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (vlevo Zdeněk Svěrák, Václav Lohniský...
Marečku, podejte mi pero! - Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák

LN Vás i divadlo ovšem sledovali i dřív i potom?
Měli v referátě nejen divadlo, ale i třeba různé barrandovské studijní pobyty nebo semináře; to si nás povolávali a chtěli vědět, kdo tam co přednášel a co se dělo... V divadle nás sledovali průběžně, a jak jsem při výsleších zjistil, byli v cimrmanologii přímo kovaní. Chodili do divadla povinně, takže naše texty dobře znali.

LN Pomohlo vám to při vyslýchání?
Jak kdy. Někdy výslech vyzněl s pocitem, že estébáci se smějou a že je to baví, někdy to skončilo tak, jak jsem popsal v Koljovi – byli dva, hodnej a zlej, a když tě hodný dostane do bezstarostné nálady a uklidníš se, že už se nemůže nic stát, přijde ten druhý a řekne „a teď budem klopit!“. A vytáhne něco, co člověk nečekal.

Zdeněk Svěrák (2016).
Zdeněk Svěrák při křtu knihy Tady všude byl Ladislav Smoljak. (2013)

Chtěli mě zavázat, abych byl informátor, a když ne, že to odnesou děti. To bylo nejhorší. Věděli, kam chodí do školy a kde by chtěly studovat, a hrozili – „nikam se nedostanou, ty půjdeš do lochu a ještě rád pak přijdeš sám“. No a i když jsem nepřišel, stále viselo ve vzduchu, co se stane a kdy se ve schránce zase objeví ta obálka s modrým pruhem.

LN Odolat nátlaku nebylo snadné...
Můj případ byl ještě trochu jiný. Jednou jsem totiž na mikrofon načetl jakousi báseň jistého ostravského autora – takovou protifunkcionářskou, jak se bafuňáři pakujou a mají vily... Pak se to někde pouštělo a údajně na základě toho mě považovali za protisocialistický element a vyhrožovali, že mě zavřou. Myslím, že to byla past, že to na mě, naivu, navlíkli. To studio bylo v nějaké malé vilce a visela tam nápadně veliká americká vlajka, vypadalo to divně, ale dal jsem si všechno dohromady až s odstupem.

Tehdy přišli s tím, že nechtějí, abych byl přímo donašeč, ale že bych jen informoval o dění. To je samozřejmě jinými slovy totéž. „Heleďte,“ říkal jsem jim, „já nemůžu bejt váš spolupracovník, jsem slepičí prdelka, všechno na sebe povím, například teď každý v divadle ví, že jsem tady u vás, a co já jim mám říct...?“

Autoři:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...