Hlad po bydlení, noví investoři, touha dohnat luxus Západu a levná pracovní síla stojí za obrovským stavebním rozkvětem hlavního města v posledních devatenácti letech. Překotná výstavba změnila často celé čtvrti a původní město se vylidňovalo. Trend se ale podle architektů a urbanistů začíná pomalu obracet.
„Zatím stále platí, že se staví především administrativní nákupní komplexy, které vytlačují lidi na periferii. Na Západě to už mají velká města za sebou a obyvatelé se do nich vracejí,“ domnívá se architekt Tomáš Vích. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše začíná návrat pomalu již i v Praze. „Už teď jsou některé firmy, které vydělávají na boomu kanceláří 90. let – přestavují je zpět na luxusní byty,“ vysvětlil Lukeš.
Mezi části, které svou funkci od roku 1989 příliš nezměnily, patří Praha 1 a 2. I díky památkové ochraně a turistickému ruchu je stavební nadšení devadesátých let příliš nezasáhlo. Nejvýraznější proměnou prošly naopak industriální čtvrti jako Karlín, Libeň, Holešovice, Vysočany nebo Smíchov.
Tam, kam dříve každé ráno spěchaly davy pracujících, do výrobních hal, vyrůstají nyní luxusní loftové byty a administrativní centra s atraktivní adresou u stanic metra. „Holešovice by mohly být takovou pražskou Greenwich Village,“ myslí si Lukeš. Do rekonstruovaných holešovických továren se stěhují designérské firmy, obchody, mladí lidé si v nich staví byty. „Adaptace továrny na bydlení je celosvětový jev. Pro lidi je vzrušující bydlet třeba v bývalé sýpce,“ řekl Lukeš. Trendem v bydlení do budoucna bude podle odborníků návrat do města, spíš ale na klidná místa, například na Vinohrady nebo do Bubenče.
Co s paneláky?
Skutečným problémem Prahy po několik dalších generací budou podle Lukeše panelová sídliště. „Nenabízejí žádné zázemí. Stále to jsou noclehárny. Paneláky se opravují, zateplují, ale moc se ještě nedaří je zatraktivnit,“ myslí si historik architektury. Podle Tomáše Vícha zatím pražským sídlištím nehrozí osud německých nebo francouzských, která se proměnila ve slumy sociálně slabých. „Pro rodiny je to pořád ještě docela výhodné bydlení, mezi paneláky je dostatek zeleně. Potíž je to pro dospívající a dospělé, když není kam zajít do hospody nebo za kulturou. Pokud se do bývalých kočárkáren a jinam na sídliště podaří dostat služby, není důvod, aby z nich lidé utíkali,“ tvrdí architekt.
Podoba Prahy se za padesát let nebude podle architektů od té dnešní příliš lišit. „Futuristické monstrózní projekty bývají věcí módy a dobře se prodávají, ale Praha je dost atraktivní i bez nich. Ale pár bonbonů v podobě moderní, vtipné a nápadité architektury, jako je třeba ta Kaplického, by se mohlo přidat,“ myslí si Vích.
„Zatím stále platí, že se staví především administrativní nákupní komplexy, které vytlačují lidi na periferii. Na Západě to už mají velká města za sebou a obyvatelé se do nich vracejí,“ domnívá se architekt Tomáš Vích. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše začíná návrat pomalu již i v Praze. „Už teď jsou některé firmy, které vydělávají na boomu kanceláří 90. let – přestavují je zpět na luxusní byty,“ vysvětlil Lukeš.
Mezi části, které svou funkci od roku 1989 příliš nezměnily, patří Praha 1 a 2. I díky památkové ochraně a turistickému ruchu je stavební nadšení devadesátých let příliš nezasáhlo. Nejvýraznější proměnou prošly naopak industriální čtvrti jako Karlín, Libeň, Holešovice, Vysočany nebo Smíchov.
Tam, kam dříve každé ráno spěchaly davy pracujících, do výrobních hal, vyrůstají nyní luxusní loftové byty a administrativní centra s atraktivní adresou u stanic metra. „Holešovice by mohly být takovou pražskou Greenwich Village,“ myslí si Lukeš. Do rekonstruovaných holešovických továren se stěhují designérské firmy, obchody, mladí lidé si v nich staví byty. „Adaptace továrny na bydlení je celosvětový jev. Pro lidi je vzrušující bydlet třeba v bývalé sýpce,“ řekl Lukeš. Trendem v bydlení do budoucna bude podle odborníků návrat do města, spíš ale na klidná místa, například na Vinohrady nebo do Bubenče.
Co s paneláky?
Skutečným problémem Prahy po několik dalších generací budou podle Lukeše panelová sídliště. „Nenabízejí žádné zázemí. Stále to jsou noclehárny. Paneláky se opravují, zateplují, ale moc se ještě nedaří je zatraktivnit,“ myslí si historik architektury. Podle Tomáše Vícha zatím pražským sídlištím nehrozí osud německých nebo francouzských, která se proměnila ve slumy sociálně slabých. „Pro rodiny je to pořád ještě docela výhodné bydlení, mezi paneláky je dostatek zeleně. Potíž je to pro dospívající a dospělé, když není kam zajít do hospody nebo za kulturou. Pokud se do bývalých kočárkáren a jinam na sídliště podaří dostat služby, není důvod, aby z nich lidé utíkali,“ tvrdí architekt.
Podoba Prahy se za padesát let nebude podle architektů od té dnešní příliš lišit. „Futuristické monstrózní projekty bývají věcí módy a dobře se prodávají, ale Praha je dost atraktivní i bez nich. Ale pár bonbonů v podobě moderní, vtipné a nápadité architektury, jako je třeba ta Kaplického, by se mohlo přidat,“ myslí si Vích.
