Že se s komunisty nemluví, zůstává snem

Četl jsem si v článku pana Nováčka o počtech prezidentských volitelů, propočítával různé kombinace a asi jsem zdříml. Měl jsem sen. V tom snu vystoupila žena (chlap by to nejspíš nedokázal) a řekla: "Chci být českou prezidentkou a budu o tom mluvit se 252 nekomunistickými voliteli. S komunisty se nemluví. Jejich ideologie je beztak postavena zákonem na roveň nacistické a spolu s ní je zakázána. Stačí mi přesvědčit 56 % z těch 252 a to se mi myslím podaří." A její vize byla strhující, argumenty logické a řeč jasná jak letní nebe. A ti volitelé, kteří měli hlavy a svědomí, je začali používat a někteří dokonce odvolávali své podpisy pod dávno předem sepsanými závazky komu dát jednotně hlas. A pak jsem se probudil.