Ze Žižkova na Wall Street. Češka fotila bídu Bangladéše i všední dny na newyorské burze

Hana Connor se narodila roku 1980 v Praze. Vystudovala fotografii na TAFE University v australském Perthu. Nyní studuje Institut tvůrčí fotografie v Opavě. V Bangladéši fotografovala pro humanitární organizaci Lékaři bez hranic. Od roku 2013 fotografuje newyorský Wall Street. Její první „vážné“ snímky pocházejí z boxerského klubu na Žižkově.

LN Jak jste k takovým prostředím přišla?
K boxu mě přivedl kamarád, který mi vyprávěl o tělocvičně, kde trénuje legendární boxer Stanislav Tišer. Prý to tam vypadá jako na Kubě a chodí k němu lidi nejrůznějších profesí. Jednou jsem se šla podívat na trénink, podruhé jsem si vzala foťák a napotřetí už mě vzali mezi sebe. Začala jsem dělat box kondičně. K Lékařům bez hranic jsem se přihlásila sama, protože se mi líbí, co dělají. Od dvaadvaceti jsem žila v Austrálii, často jsem jezdila fotit do Asie pro různé neziskovky. Napadlo mě, že pro Lékaře nafotím sérii snímků, které budou propagovat jejich práci.

Hana Connor

LN O co šlo?
Lékaři bez hranic mají čtyři velké pobočky po světě, jedna klinika je v Bangladéši. Na kraji hlavního města Dhák je slum, žije v něm kolem 400 tisíc obyvatel, 15 procent z nich děti mladší pěti let. Lidé tam pracují v koželužnách, veškerý odpad spálí nebo ho házejí do řeky. Je to prý nejznečištěnější místo na světě. Mnoho lidí má zdravotní problémy už od narození. Tým zdravotnic chodí do rodin, hlavně k těhotným ženám nebo matkám. Snaží se je přesvědčit, aby se nechaly vyšetřit na klinice anebo aby aspoň nechaly své děti naočkovat. Fotilala jsem hlavně setkání lékařek s pacientkami nebo právě očkování dětí.

LN Zmiňovala jste cesty po Asii, lišila se práce v jednotlivých zemích?
V Indii, kde jsou většinou hinduisté, není problém fotit, zvou vás ochotně do rodiny, všechno vám ukazují. V Bangladéši je to mnohem složitější. Obyvatelé slumu jsou muslimové a velmi hlídají, kdo mluví s jejich ženami a kdo je fotí. Zdravotnice, se kterými jsem chodila do rodin, byly Bangladéšanky, takže k nim místní měli důvěru. Bez jejich pomoci by to ale vůbec nešlo.

LN Z chudinské čtvrti Dháky jste se přesunula na druhý konec světa, na slavnou burzu Wall Street. Co vás tam zavedlo?
V New Yorku jsem byla několikrát, postupně jsem prozkoumávala centrum města a nejvíc se mi vždycky líbilo na Wall Street. Překvapilo mě, jak je tam rozmanitá společnost, rozhodně to nejsou jen burziáni, ale taky dělníci nebo studenti. Taky se mi líbí, jaké je na Wall Street nádherné světlo od vody. Třeba u Times Square jsou tak vysoké budovy, že slunce skoro nevidíte.

Hana Connor: Wall Street

LN Jaký je běžný den na Wall Street?
Ráno přijedou přívozem ze Staten Island dělníci, turisti nebo studenti, kteří chodí na univerzitu poblíž burzy. V poledne jsou před kancelářskými budovami byznysmeni, postávají u vchodu, v ruce kelímek s kafem a cigaretu. Většinou se mezi sebou nebaví, asi se ani neznají, řada z nich si totiž jen pronajímá kancelář v těch obřích budovách. Někdo telefonuje, někdo je rád, že má aspoň chvíli klid. Snažím se je fotit nenápadně, i když jsem poblíž.

LN Někteří burziáni na vašich snímcích ale nevypadají zrovna nadšeně.
Párkrát semi stalo, že mě vyhodila ochranka, když jsem byla třeba na soukromém parkovišti před kanceláří. Postupem času už si na mě zvykli, dokonce se mě ptali, odkud jsem a proč fotím právě na Wall Street. Jednou jsem pozorovala burziána, který hodně dlouho telefonoval. Dost dramaticky řešil nějaký právní spor, asi mu nebylo zrovna příjemné, že ho pozoruju, ale když zavěsil, nic neřekl a odešel.

LN Máte i nějakou oblíbenou lokalitu?
Ráda se vracím na stejná místa. Mnohokrát jsem fotila u jedné kancelářské zdi, která vypadá jako obří kus kovu. Stojím tam a dívám se, kdo jde kolem...Mladá žena, velkej černoch, burzián, babička o holi, je to hodně rozmanitý svět, dost vzdálený těm tradičním představám o Wall Street, které většinou známe jen z filmů.