3. září 2008 15:04 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Zelené bez Bursíka nevolím

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 430Diskuse
Ladislav Smoljak | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ladislav Smoljak | foto: Pavel Wellner, Lidové noviny
Jako člověk silně ekologicky naladěný zajímal jsem se o Stranu zelených hned od jejího založení. Dostal jsem se také tehdy v Lidových novinách do sporu s jejím předsedou Jakubem Patočkou o jadernou energii. Kritický pohled na jaderné reaktory jsem chápal, ale šokovalo mě, že Patočka proti spuštění Temelína argumentoval také hrozbou nezaměstnanosti v uhelných dolech na Mostecku.

Nad takovým argumentem zástupce strany, která propaguje zdravé životní prostředí, mi zůstal rozum stát. Odpor k jádru vedl prosím ve Straně zelených až k podpoře masivního spalování hnědého uhlí!

Kromě „ne jádru“ zaznamenal jsem pak ještě další iracionální „ne“. Dálnicím a obchvatům například. Jako by zkomplikování podmínek automobilové dopravy mohlo zdecimovat počet aut. Skoro stejná utopie jako rozbíjení strojů dělníky v počátcích industrializace. Dospěl jsem brzo k názoru, že tahle skupina lidí je spíš dogmatickou náboženskou sektou než zodpovědnou politickou stranou, a přestal jsem se o ně zajímat.

Před minulými volbami do Poslanecké sněmovny byli jsme - v kruzích, kde se pohybuji - skoro všichni roztrpčeni politikou parlamentních stran a nejčastější hláškou tu bylo: „Není koho volit.“ A tehdy se v televizních volebních debatách objevila nová tvář: Martin Bursík, čerstvý předseda Strany zelených.

A najednou jsme místo náboženských dogmat a sektářských frází slyšeli střízlivá slova o problémech, které zajímají celou společnost. Najednou jsme před sebou měli politika, jehož rozhled přesahuje obzor úzké zájmové skupinky. Politika, který respektuje jiný názor a ten svůj podpírá racionálními argumenty.

Fundamentalistické a sektářské kořeny
A tak se v kruzích těch, „co spolu mluvíme“, postupně rozšiřovalo přesvědčení, že by strana s takovým předsedou byla velice užitečná v parlamentu České republiky. Skupina lidí, kteří uvažovali tehdy stejně jako my, neměla sílu na to, aby otřásla velkými stranami. Ale ke zvolení zelených do Poslanecké sněmovny to stačilo.

Martinu Bursíkovi se tedy podařilo etablovat jeho stranu jako respektovanou složku našeho politického života. Nepodařilo se mu však být stejně úspěšný dovnitř. Zdá se, že se ta strana skládá ze značně nesourodých skupin. Stále silněji tu zaznívají hlasy, které připomínají její fundamentalistické a sektářské kořeny. A tak je nasnadě položit si otázku, co jsou ti zelení vlastně zač.

Tak třeba: na jedné straně navrhnou bursíkovci do prezidentského klání Jana Švejnara, kandidáta proti Václavu Klausovi vážného a perspektivního. Na druhé straně nám do té doby neznámá paní Zubová zahraje při této volbě absenční tanečky, jejichž výsledkem je, že se celá šestina klubu zelených (mají šest poslanců) voleb nezúčastní a přispěje tak ke zvolení protikandidáta.

Nebo: na jedné straně Bursík prosadí za ministra zahraničí skvělého Karla Schwarzenberga, ale toho zase politicky nevyzrálý mladíček jménem Matěj Stropnický v tisku peskuje, že neprosazuje v parlamentu „zelené“ zájmy a že nepostaví USA do latě pro nedodržení kjótského protokolu.
 
Nebo: na jedné straně získá Bursík ve straně podporu pro radar s výhradou, že bude součástí obrany NATO, a na druhé straně nám už zmíněný Matěj předvede v tisku scholastické cvičení na téma, že záměr NATO zařadit tento radar do systému své obrany vlastně záměrem NATO není, a jiní experti, tentokrát ze zelené „zahraniční sekce“ (jak prestižně to zní), zase sdělí, že nám žádné nebezpečí nehrozí, neboť jeden její sekční šéf „už sedm let sleduje zahraniční politiku“ a ví lepší své než to, co prohlašuje 27 členských států EU.

A pak další sekční funkcionářka dodá zprávu, že mluvila s íránskými poslanci, kteří ji ubezpečili, že o jadernou zbraň neusilují, a „ona jim věří“.

 A ještě drobnůstku: na jedné straně jsou zelení v koalici s ODS a KDU-ČSL, a na druhé straně se jeden jejich nový člen časopisu Respekt svěří, jak ho šokovalo, když schůzi stranické pobočky zahájil její předseda v rudém tričku s Leninem na prsou.
 
Takže, milí zelení, jako samozvaný mluvčí svých přátel a známých vám sděluji: My, co jsme vás minule volili, se nejspíš nebudeme zabývat všemi řečmi, které na svém sjezdu v příštích dnech povedete. Pro nás bude nejdůležitějším signálem, zda bude mít vaše strana jen jedno vedení a kdo bude jeho šéfem. A rozlučte se prosím s představou, že vás bez Bursíka budeme příště znovu volit.

 P. S.: Pokládám za důležité poznamenat, že s Bursíkem jsem se viděl jen jednou v životě na jedné výstavě a že v názoru na jadernou energii jsme se neshodli.

Ladislav Smoljak, herec a režisér
  • 430Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz