Přes veškerou debatu o názorech Václava Klause na globální oteplování, Klaus dlouhodobě zastává a prosazuje názory, za které by ochránci přírody mohli být prezidentovi vděčni. A sice názory o lidské střídmosti a šetření. Vzpomínáte si, jak si z tehdejšího premiéra na počátku devadesátých let dělala média legraci, jak poslední chodí po úřadu vlády a zhasíná? A dočetli „zelení“ kritikové jeho knihu „Modrá, nikoli zelená planeta“ do konce? Klaus píše, že je potřeba „zhasínat, přiměřeně vytápět a ještě přiměřeněji chladit, nezahlcovat se elektrickými spotřebiči, neříkat veřejné dopravě „socka“, nekupovat největší možná auta“ a podobně. Proč se tato jeho doporučení, podle kterých se Klaus i chová, nezmiňují? Snad proto, že jedním z Klausových závěrů v této knize je i věta „buďme k přírodě vnímaví a pozorní a vyžadujme to v osobním životě i od těch, kteří o životním prostředí nejhlasitěji mluví“. Účty Al Gora za elektřinu na klimatizaci a bazén jsou toho nejlepším příkladem. A neprojevil stejnou konzistentnost svých názorů Klaus ve svém projevu na konferenci OSN v New Yorku, kde, byť s nadsázkou, přítomné vyzval, aby začali od sebe a vypnuli v sále klimatizaci?
Co tedy vadí? Samozřejmě to, že Klaus zároveň varuje před tím, když enviromentalisté používají metody a řešení, která pod rouškou záchrany planety naprosto omezují lidskou svobodu.
