Přesto by mohl být obhajitelný - zohyzdění přírody nezničitelnými igeliťáky lze totiž snadno vizuálně předvést. Veřejnost se k takovému přehodnocení zvyků nenechá pohnout často, ale čas od času ano.
Jenže Bursíkův projekt je spíš stranickopolitický než ekologický. Chce taky zdražit likvidaci odpadů a rozšířit recyklování. Oboje znamená náklady, na které lidi a obce v současném ekonomickém klimatu nemají vůbec náladu.
Jenže o většinu Bursíkovi nejde. Proto volí kroky, které narazí prakticky všude kromě jeho vybraných cílových skupin - „táboru pravdy a lásky“ dodal Michaela Kocába do vlády, zeleným fundamentalistům, jejichž reptání by mohl zužitkovat třeba rival Stropnický, zase dražší odpady.
Jsou to tahy, které mimo jiné poskytnou protitopolánkovské frakci v ODS záminku, aby se pokusila shodit vládu. Však taky Bursík oznámil, že odpadový zákon může zkusit prosadit se sociálními demokraty. „Ať vystoupí Strana zelených z vlády a pak uvidíme, co můžeme dělat,“ reagoval přímočaře Jiří Paroubek. Dojde Bursík tak daleko?
Bursík spíš nedojde nikam. Zeleným lidem, často státním zaměstnancům s pevným platem, to asi nedochází, ale ekonomická krize, při níž přicházejí o práci v celoevropském měřítku stovky tisíc lidí měsíčně, postaví ekologické priority do jiného světla.
Víc lidí se začne plácat do čela nad tím, jaký má smysl vyplácet šrotovné, když zároveň EU hodlá auta zdražit novými imisními limity. Víc lidí si všimne, že vágní termín klimatický balíček skrývá zvýšení životních nákladů až o 20 tisíc korun ročně pro rodinu. V politice se nejdynamičtěji rostoucí silou mohou stát populističtí extremisté. Na zelené se čím dál tím víc lidí bude dívat jako na luxus, který se přežil.
Jenže Bursíkův projekt je spíš stranickopolitický než ekologický. Chce taky zdražit likvidaci odpadů a rozšířit recyklování. Oboje znamená náklady, na které lidi a obce v současném ekonomickém klimatu nemají vůbec náladu.
Jenže o většinu Bursíkovi nejde. Proto volí kroky, které narazí prakticky všude kromě jeho vybraných cílových skupin - „táboru pravdy a lásky“ dodal Michaela Kocába do vlády, zeleným fundamentalistům, jejichž reptání by mohl zužitkovat třeba rival Stropnický, zase dražší odpady.
Jsou to tahy, které mimo jiné poskytnou protitopolánkovské frakci v ODS záminku, aby se pokusila shodit vládu. Však taky Bursík oznámil, že odpadový zákon může zkusit prosadit se sociálními demokraty. „Ať vystoupí Strana zelených z vlády a pak uvidíme, co můžeme dělat,“ reagoval přímočaře Jiří Paroubek. Dojde Bursík tak daleko?
Bursík spíš nedojde nikam. Zeleným lidem, často státním zaměstnancům s pevným platem, to asi nedochází, ale ekonomická krize, při níž přicházejí o práci v celoevropském měřítku stovky tisíc lidí měsíčně, postaví ekologické priority do jiného světla.
Víc lidí se začne plácat do čela nad tím, jaký má smysl vyplácet šrotovné, když zároveň EU hodlá auta zdražit novými imisními limity. Víc lidí si všimne, že vágní termín klimatický balíček skrývá zvýšení životních nákladů až o 20 tisíc korun ročně pro rodinu. V politice se nejdynamičtěji rostoucí silou mohou stát populističtí extremisté. Na zelené se čím dál tím víc lidí bude dívat jako na luxus, který se přežil.
