Ve svém článku Zemanova mise v Populistánu, zabývající se nepodporou zahraničních misí na poslední předvánoční schůzi PS, Martin Zvěřina tvrdí, že Miloš Zeman může ovlivnit bývalé spolustraníky, „kteří mu naslouchají a slovník, který volí je jim srozumitelný“. V závěru vyslovuje přesvědčení, že „sociální demokraté nebudou cvičícími opicemi plnící přání lidu podle manipulujících otázek průzkumů“.
Nechci samozřejmě panu redaktorovi brát iluze, ale věci se zásadně změnily. Byly doby, kdy slova Miloše Zemana pro sociální demokraty měla mimořádnou váhu, ale ty doby jsou nenávratně pryč. Samozřejmě, že jakékoliv jeho veřejné vystoupení je sice ČSSD určeno, ale s jediným cílem: nikoliv není přátelsky poradit, ale naopak co nejvíce ČSSD oslabit. A důvod je prostinký : On - bývalý velký předseda ČSSD – ji kdysi vynesl do vládních lavic, a nyní - ta holka nevděčná- namísto aby po jeho odchodu politicky zkolabovala, zažívá triumfální sled jednoho úspěchu za druhým
Od odchodu z ČSSD v roce 2006 nelituje Zeman sil, aby ČSSD když už ne přímo porazil, pak alespoň lehce poničil. A tak stojí v roce 2007 u kolébky vzniku nové Strany důstojného života Jany Wolfové (název si dokonce i sám vymyslí). A s radostí se účastní operace zorganizované spolupracovníky Mirka Topolánka na přelomu února a března 2008 s cílem vytvořit politickou či alespoň mediální alternativu k ČSSD (viz blíže www. alesvebr.quick.cz) podpořenou údajně i desitimiliónovou dotací ze zdrojů zcela neznámých. Podle plánu se vytváří Sdružení přátel Miloše Zemana, které jako náhodou pořádají pravidelně akce v ten samý den, kdy svou prioritní akci pořádá ČSSD (programová konference ČSSD, výstup na Říp apod.). Detaily spolupráce se pak domlouvají v ďábelském čtyřlístku Topolánek-Dalík- Zeman- Šlouf. Atd…
Tato odbočka je zcela nezbytná pro pochopení, proč slova Miloše Zemana jsou pro někoho sice mediálně zajímavá, ale reálnou váhu, díky svému cíli už v prostředí ČSSD nikdy mít nebudou, ba naopak.
A k té misi v Afganistanu ? Vojenským způsobem a izolovaně od vidění problémů Indie a Pakistánu, ale bohužel i díky stále narůstajícímu napětí mezi islámským světem, zasaženým rakovinou fundamentalismu a světem pracovně (a jistě nepřesně vyjádřeno) neislámským (V mnohém se ztotožňuji se závěry právě zemřelého vynikajícího myslitele Samuela P. Huntingtona z jeho díla Střetu civilizací) nelze vojensky vyřešit. Konečně v Afganistanu ještě žádná intervenční vojska v minulosti nezvítězila, byť byla jakkoliv masivně nasazena (Jistě ještě máme před očima ostudný odchod sovětských vojsk z této oblasti) Proto pochybnosti a otázky po smyslu nejen naší, ale celé „ euroatlantické“ afganské vojenské angažovanosti jsou zcela zásadního charakteru a je třeba hledat urychleně politické východisko.
To, zda bude uzavřeno dílčí, a z hlediska perspektivy nic neřešící prodloužení této vojenské mise pro rok 2009 proto podstatu problému neřeší. A bombastické bonmoty Miloše Zemana je vyřeší ještě méně.
Nechci samozřejmě panu redaktorovi brát iluze, ale věci se zásadně změnily. Byly doby, kdy slova Miloše Zemana pro sociální demokraty měla mimořádnou váhu, ale ty doby jsou nenávratně pryč. Samozřejmě, že jakékoliv jeho veřejné vystoupení je sice ČSSD určeno, ale s jediným cílem: nikoliv není přátelsky poradit, ale naopak co nejvíce ČSSD oslabit. A důvod je prostinký : On - bývalý velký předseda ČSSD – ji kdysi vynesl do vládních lavic, a nyní - ta holka nevděčná- namísto aby po jeho odchodu politicky zkolabovala, zažívá triumfální sled jednoho úspěchu za druhým
Od odchodu z ČSSD v roce 2006 nelituje Zeman sil, aby ČSSD když už ne přímo porazil, pak alespoň lehce poničil. A tak stojí v roce 2007 u kolébky vzniku nové Strany důstojného života Jany Wolfové (název si dokonce i sám vymyslí). A s radostí se účastní operace zorganizované spolupracovníky Mirka Topolánka na přelomu února a března 2008 s cílem vytvořit politickou či alespoň mediální alternativu k ČSSD (viz blíže www. alesvebr.quick.cz) podpořenou údajně i desitimiliónovou dotací ze zdrojů zcela neznámých. Podle plánu se vytváří Sdružení přátel Miloše Zemana, které jako náhodou pořádají pravidelně akce v ten samý den, kdy svou prioritní akci pořádá ČSSD (programová konference ČSSD, výstup na Říp apod.). Detaily spolupráce se pak domlouvají v ďábelském čtyřlístku Topolánek-Dalík- Zeman- Šlouf. Atd…
Tato odbočka je zcela nezbytná pro pochopení, proč slova Miloše Zemana jsou pro někoho sice mediálně zajímavá, ale reálnou váhu, díky svému cíli už v prostředí ČSSD nikdy mít nebudou, ba naopak.
A k té misi v Afganistanu ? Vojenským způsobem a izolovaně od vidění problémů Indie a Pakistánu, ale bohužel i díky stále narůstajícímu napětí mezi islámským světem, zasaženým rakovinou fundamentalismu a světem pracovně (a jistě nepřesně vyjádřeno) neislámským (V mnohém se ztotožňuji se závěry právě zemřelého vynikajícího myslitele Samuela P. Huntingtona z jeho díla Střetu civilizací) nelze vojensky vyřešit. Konečně v Afganistanu ještě žádná intervenční vojska v minulosti nezvítězila, byť byla jakkoliv masivně nasazena (Jistě ještě máme před očima ostudný odchod sovětských vojsk z této oblasti) Proto pochybnosti a otázky po smyslu nejen naší, ale celé „ euroatlantické“ afganské vojenské angažovanosti jsou zcela zásadního charakteru a je třeba hledat urychleně politické východisko.
To, zda bude uzavřeno dílčí, a z hlediska perspektivy nic neřešící prodloužení této vojenské mise pro rok 2009 proto podstatu problému neřeší. A bombastické bonmoty Miloše Zemana je vyřeší ještě méně.
