Otec a syn se nevěřícně dívají na trosky, které ještě před dvěma dny tvořily jejich domov. Podle sousedů v něm Karím bydlel s manželkou a čtyřmi dětmi, teď zbyl z celé rodiny jen on a jeho syn, píše v reportáži agentura DPA.
Zbytek Karímovy rodiny nejspíš leží pod troskami a mrtvoly pravděpodobně brzy vyprostí záchranáři. Muž ale jen bezmocně sedí na rumišti a tiše si pro sebe říká: "V jedné minutě bylo všechno pryč."
Pevnější domy si nemůžeme dovolit
Karímův osud sdílejí desítky dalších vesničanů. Po silném zemětřesení v oblasti města Tabríz přišlo o život nejméně 250 lidí, skoro dvě tisícovky dalších se zranilo. Podle prvních informací úřadů je poničená asi stovka vesnic, některé z nich otřesy úplně srovnaly se zemí. Tisíce lidí přišly o domov.
PSALI JSME: |
"Domy, které by zemětřesení odolaly, si nemůžeme dovolit a půjčku nám banky nedají, takže když přijde zemětřesení, nezbývá nám, než se modlit," říká pětačtyřicetiletý Madžíd z vesnice Bádše-Bádš. On sám měl ale štěstí v neštěstí: zemětřesení přežil i s celou rodinou, z domu ale zbyla jen hromada sutin. "Ten dům budu znovu stavět až do smrti," stěžuje si Madžíd.
Otřesy na denním pořádku
Zemětřesení jsou v Íránu prakticky na denním pořádku, seismologové alespoň jedno zaznamenají skoro každý týden. Většina z nich ale nenapáchá takové škody, jako to poslední. Zejména ve velkých a menších městech se totiž staví velmi bytelné stavby. Ve vesnicích však mohou i slabé otřesy zabíjet ve velkém, protože tamní obyvatelé často žijí pod hranicí chudoby a nemají na pořádné domy peníze.
Lékaři si postavili provizorní ošetřovnu přímo na ulici.
"Spoustu lidí bychom mohli zachránit, kdyby tu byly aspoň malé nemocnice," svěřuje se pracovník Červeného půlměsíce, který nechtěl zveřejnit své jméno. Zdravotnická zařízení tu ale nejsou a nejsou tu ani lékaři. Proto musejí záchranáři těžce zraněné převážet do nemocnic ve městech, a cestou mnoho z nich zraněním podlehne.
Červený půlměsíc už ale stačil na místě zřídit provizorní polní nemocnici. "Některé lidi to zachránilo, pro jiné to ale přišlo příliš pozdě - to mi připadá smutné," uzavírá zaměstnanec organizace.
