Později si zahrál v několika filmových komediích, které režíroval jeho bratr Oldřich, například Šest medvědů s Cibulkou nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Na televizní obrazovce Lipského proslavila role přitroublého návštěvníka u vrátnice jménem Hlustvisihák z estrádních scének s Miroslavem Homolou.
  |
„Tato zpráva mě velmi zarmoutila. Byli jsme přátelé ve společném angažmá v Městských divadlech pražských, tak i díky tomuto projektu,“ řekl Ladislav Trojan, který vedle Lipského spolu s Janem Skopečkem vytvořil populární trojici „chlapů v chalupě“.
První aplaus jsem sklidil za „pevníkového hufava“, vzpomínal LipskýZapamatuje si komik svou první větu, které se diváci smáli? Já se na ni velice dobře pamatuju, dokonce se zapsala i do historie pelhřimovského divadla. Ochotníci tam hráli Strakonického dudáka a můj otec to režíroval. A obsadil mě, mýho bráchu Oldřicha (pozdějšího režiséra) a spolužáka Jiřího Líra do rolí tří dětí Kalafunových. Měl jsem říct větičku: „Tatínku, co jsi mi přinesl dobrého? Perníkového husara?“ Ale jelikož jsem si v té době, to mi bylo asi osm, silně šlapal na jazyk, tak zaznělo: „Tatínku, co jsi mi pfinef dobvého? Pevníkového hufava?“ Sklidil jsem obrovský aplaus. Dneska si myslím, že to otec udělal schválně. On byl takovej recesista. No a od té doby mě začali mít za komika a táhne se to se mnou doposud. Celý rozhovor s hercem Lubomírem Lipským si přečtěte ZDE: Chci být pořád ‚in‘, s vnuky jsem hrál v heavymetalové kapele, říkal Lipský. |
„Právě při natáčení této série vzniklo naše přátelství, které se pak rozvíjelo i ve společném angažmá. Přitom on mi tehdy hrál dědečka - já byl jen o devět let mladší,“ uvedl. Dodal, že se spolu setkávali pravidelně jednou za měsíc. „Naposledy jsme se viděli v červnu a slíbili si, že se potkáme koncem srpna. To už byl v nemocnici, jeho stav se často měnil, už jsme se neviděli,“ dodal Trojan.
Pelhřimovský rodák měl k herectví blízko už od dětství. Jeho otec byl nadšeným ochotníkem a k divadlu vedl i své syny. Nebylo proto překvapivé, když Lubomír spolu se svým bratrem Oldřichem založili po válce Divadlo satiry.
Na počátku 50. let vstoupil Lipský do angažmá v Městských divadlech pražských, zůstal jim věrný a nastudoval tu 116 rolí. Významná byla i jeho umělecká činnost v jiných divadlech, která čítá dalších osm desítek titulů.
„V divadle to bylo určitě přes dvě stě rolí, ve filmu více než stovka a v televizi - to si vůbec neodvážím spočítat,“ řekl oblíbený herec, když právě v Divadle ABC oslavil předloni své devadesátiny.
Naposled se tu objevil letos v červnu v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád, ve které uplatnil i své muzikantské schopnosti a s kapelou svých hereckých kolegů hrál na pozoun.
Lubomír Lipský na zahradě rodinné vily pózuje s vnukem Matějem Lipským (vlevo), ředitelem Centra sociálních služeb Tloskov, a pravnukem Šimonem. (2014)
Zpráva o Lipského úmrtí zarmoutila i kolegu právě z této inscenace Oldřicha Víznera. „Jsem rád, že jsem ho na jevišti poznal. Znal jsem ho vlastně hodně dlouho - bude mi moc chybět,“ řekl Vízner.
V mládí hrál Lipský i na saxofon, klarinet, trubku, tubu a klavír. Spolu se zpěvem to uplatnil i v karlínském muzikálu Sny z Nového Yorku; před 17 lety za tuto roli převzal Thálii. Legendární byla jeho dvojrole z komedie Charleyova teta, do pozdního věku vystupoval v této inscenaci v pražském Divadle na Jezerce jako sluha Brasset.
Vyznamenaný herec Lubomír Lipský
60 hereckých let a na 300 rolí. Podívejte se na kariéru Lubomíra Lipského Jana Koulová a Lubomír Lipský ve hře „Benátská vdovička“ v roce 1957. |
Tato komedie se mu stala takřka osudovou. Titulní roli si zahrál v pěti stovkách repríz, nejčastěji na domácí scéně, ale i mimo Prahu, a dokonce i u ochotníků. Advokáta Spettigua ztvárnil v dalších 350 reprízách nového nastudování v Divadle ABC, kde mu byl partnerem v ženském převleku Jan Hrušínský.
„Vždycky jsem se snažil, abych vkusně pobavil a rozesmál publikum,“ řekl Lipský před časem o svém uměleckém krédu. A protože ani ve vysokém věku nepolevil, v posledních letech se přikláněl spíš k dalšímu heslu - že je totiž lepší se opotřebovat, nežli zrezivět.
Tomu druhýmu to sedělo, protože to je spíš takovej blbeček aneb historka o Lubomíru LipskémJedné krásné noci roku 1973, to bylo herci Lubomíru Lipskému padesát, se vracel tramvají z představení hry Miroslava Horníčka Dva muži v šachu. "S Horňasem jsme hráli dva šlechtice. Bylo to úspěšné divadlo, ale náročné, šermovali jsme, skákali po bednách a museli nosit své partnerky v náručí." A taky popíjeli červené víno, jak bývalo u Horníčka zvykem. Takže unavený pan Lipský postává v noční tramvaji, ale najednou zbystří. Paní pod ním povídá: "A co říkáš tomu Horníčkovi?" A pán vedle ní: "No dobrý docela." - "Jak to můžeš říct? Dyť to byla hrůza! Takovej inteligentní člověk, spisovatel - a poskakuje tam jako nějakej tajtrlík!" spustila ta dáma. Pán pokýval: "Ale tomu druhýmu, tomu to sedělo. Protože to je spíš takovej blbeček." Zdeptaný komik se na nejbližší zastávce vytratil do tmy. |
Legendami se staly i jeho filmové role ve snímcích Jáchyme, hoď ho do stroje, Slaměný klobouk, Ať žijí duchové či Císařův pekař, pekařův císař. Jedna ze sudiček mu prý při narození předpověděla, že už v mládí bude hrát dědky. I to se mu splnilo ve zmíněné sérii o družstevnících z Ouplavic. Přitom mu tehdy bylo pouhých 36 let.
Mluvčí Thomayerovy nemocnice Lenka Drmotová uvedla, že Lubomír Lipský zemřel v pátek po poledni na chirurgické klinice ve spánku, v poklidu, na následky prodělaného zápalu plic. „Do poslední chvíle za ním chodila rodina. Na chirurgické klinice ležel proto, že tu pracuje jeho příbuzná docentka Ludmila Lipská, která ho do péče přijala,“ řekla.
