Šíře jeho repertoáru sahala od barokních mistrů Bacha, Händela, Telemanna či Vivaldiho přes mladší hudební slohy až do dnešní doby. S klavíristou Janem Panenkou například natočil kompletní Mozartovy sonáty, nevyhýbal se ani kusům Schubertovým, Schumannovým nebo skladbám Dvořáka a Brahmse či Suka a Martinů.
Rodák z Hradce Králové (1. března 1928) vyrůstal v hudebním prostředí, od osmi let dostával základy houslové hry od učitelky Anny Serbouskové a jako desetiletý účinkoval s otcovou Sokolskou filharmonií.
V roce 1942 upoutal pozornost Jaroslava Kociana, který až do své smrti převzal Snítilovu další uměleckou výchovu. Mladý houslista poté absolvoval v roce 1953 AMU u Jaroslava Pekelského. Kromě toho si doplnil vzdělání soukromým studiem kompozice u Vítězslava Nováka, češtiny na filozofické fakultě a hudební výchovy na pedagogické fakultě.
Přísný pedagog
Koncertně činný byl Snítil od roku 1950, kdy spoluzakládal Vlachovo kvarteto. Výchově špičkových houslistů se na AMU věnoval od roku 1964. „Já jsem na studenty také přísný, ale vždycky jim vysvětluji, že do Říma vede sedm cest. Mně se kupříkladu líbí tato, doporučuji ji, ale samozřejmě nemusí být jediná,“ vysvětlil jednou profesor Snítil jeden z důvodů svých pedagogických úspěchů.
Houslové kvality dlouholetého předsedy poroty Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí zhodnotil přesvědčivě Václav Holzknecht již před více než půl stoletím v Hudebních rozhledech: „Snítil dovede hrát skladby různého slohu s jistotu a nezmýlí se ani na nejnovějších věcech, které samy ještě hledají svůj výraz. Je to případ komorního virtuosa, který má řemeslo v malíčku, ale nezaměřuje se na běžné efekty, nýbrž ho zajímá umění.“
V říjnu 2003 obdržel Snítil z rukou prezidenta Medaili Za zásluhy druhé stupně. O pět let později vyšla jeho biografie, z pera Petra Vebera, nazvaná Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Rodný Hradec Králové mu už v roce 1998 udělil čestné občanství.
Že by rodinná hudební tradice nepokračovala, nehrozí. Jeho dcera Helena Veisová je klavíristkou, syn Jan dirigentem a zeť Daniel Veis uznávaným violoncellovým virtuosem.
