"Přežil koncentrační tábory, ale nepřežil zákeřnou nemoc, se kterou bojoval pět let do posledních chvil. Naposledy na Kypru. Pak získala
Je osvobozen od svého trápení, míní Havel"S pohnutím jsem přijal zprávu, že Arnošt umřel. Je však osvobozen od svého trápení a bolesti. Myslím na něj, na jeho charakteristický smích i nezdolný optimismus." Bývalý prezident a dramatik Václav Havel |
O Lustigově smrti v sobotu informovaly všechny světové agentury.
"Arnoštu Lustigovi jsem nesmírně vděčná za všechny rady, které mi dal. Ať už se týkaly psaní, nebo života obecně. 'Hlavně se ničeho, kurva, nikdy neboj,' tuhle radu opakoval pořád dokola," vzpomíná redaktorka Lidových novin Michaela Kabátová, která s Lustigem spolupracovala na jedné z jeho posledních knih.
Rozhovor LN s Arnoštem Lustigem"Poučil jsem se a přibývající věk mě v tom utvrzuje, že vždycky je možnost rozhodnout se pro lepší nebo horší variantu. Myslím, že v povaze člověka je touha po mravnosti, člověk potřebuje být dobrý - to mu dává zvláštní druh sebevědomí." CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE ZDE: Lustig: Radši bych byl mravnej |
Přátelé na prvním místě
Na setkání s Lustigem vzpomíná jako na radostné chvíle plné smíchu také novinář František Cinger. "Jako člověk, který prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem se dokázal radovat z každého dne. Setkání nebo hostina s přáteli pro něj znamenaly úplně nejvíc," řekl a ještě dodal:
"Byl to člověk neobyčejně přátelský, laskavý. Člověk, který byl zvyklý o druhé se zajímat víc, než o své vlastní starosti. Patří k nejvýznamnějším a světově nejproslulejším českým spisovatelům, přesto všechny lichotky vždy zlehčoval a říkal, že o tom, kdo je skutečný spisovatel, rozhodnou až čtenáři 50 let po vydání knihy," uvedl Cinger.
OhlasyKarel Hvížďala: "Řekl mi: 'Konečné řešení má pro jednu stranu tu výhodu, že po něm už nic nemůže následovat. Začali s tím Němci, ale opírali se o vývoj civilizace od řeckých a římských dob. Od Římanů si vzali nejenom pozdrav: zdviženou pravici, ale i všechno z římského práva, co se jim hodilo. A ukázalo se, že každé právo, které neslouží spravedlnosti, je jako z kaučuku nebo z formelíny a dá se překroutit v pravý opak. To ukazuje jen jedno, že v právu je třeba všechno měřit mravností...' To je možné snad považovat za hlavní odkaz spisovatele Arnošta Lustiga, velkého vypravěče a důkladného svědka minulého století." Přemysl Sobotka (ODS), místopředseda Senátu: "Odchod Arnošta Lustiga budeme bolestivě pociťovat vždy, když přijde na přetřes zápas o člověčenství, o důstojnost lidského života, o svobodu jedince i národů." Vítězslav Jandák (ČSSD), stínový ministr kultury ČSSD: "Arnošt Lustig se svou novinářskou a především literární tvorbou zasloužil o velký rozvoj české i mezinárodní literatury, jeho boj v koncentračních táborech proti nacistické zlovůli je pak dokladem Lustigova hrdinství a obrovské lidské odvahy." |
Terezín, Osvětim, Buchenwald..
Lustig se narodil v Praze 21. prosince 1926. Jako dospívající prošel
ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. K nejznámějším jeho dílům patří knihy Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou.
Více čtěte zde: |
Lustigovy literární příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka, které mu umožňují čelit ponížení a uchovat si lidskou důstojnost i v situacích krajního ohrožení.
Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války.
Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.
"Byl všude doma, ale v Praze nejvíc," řekla o něm Mališová s tím, že
život měl rád a žil ho naplno do posledních chvil. "Stále nevěřil, že je
dobrý spisovatel. Nepřesvědčila ho ani řada ocenění, mezi jinými Cena Americké akademie umění a krásného psaní za celoživotní dílo, Cena Franze Kafky a další. To se ukáže za padesát let, říkal."
Na kotlety do Washingtonu, do Paříže za Kunderou
Spisovatel měl podle Mališové velké plány, chtěl dopsat několik knih, zajet do Paříže za Milanem Kunderou, zajít si ve Washingtonu na šťavnaté telecí kotlety a uspořádat přednášku na univerzitě v kanadském Quebecu.
