16. června 2015 17:44, aktualizováno  19:58 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Zemřel Josef Topol, chartista
a vynikající dramatik

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Josef Topol, Jan Tříska, Václav Havel (zleva) po premiéře Havlovy hry v Divadle na Zábradlí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Josef Topol, Jan Tříska, Václav Havel (zleva) po premiéře Havlovy hry v Divadle na Zábradlí. | foto: Ondřej Němec, Lidové noviny
PRAHA V pondělí zemřel po dlouhé nemoci ve věku osmdesáti let jeden z nejvýznamnějších českých dramatiků druhé poloviny 20. století Josef Topol. V úterý o tom informovala jeho snacha Barbara Topolová.

Slavné jsou zejména Topolovy hry z 60. let, mimo jiné podobenství z kolektivizovaného venkova Konec masopustu či existenciální Kočka na kolejích, jíž zahajovalo Divadlo Za branou. Po podpisu Charty 77 upadl Topol v nemilost tehdejšího režimu a publikoval jen v samizdatu či pod cizím jménem.

Josef Topol na snímku z roku 1995.
Josef Topol, Jan Tříska a Václav Havel (zleva)

Soustrast Topolově rodině a nejbližším přátelům vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). „S velkou lítostí jsem dnes přijal zprávu o úmrtí dramatika, básníka a překladatele Josefa Topola ... zůstane navždy zapsán v českých kulturních dějinách 2. poloviny 20. století a jeho otisk přetrvá i v morálně-občanském odkazu Charty 77,“ uvedl Sobotka v oficiálním prohlášení. Ministr kultury Daniel Herman uvedl, že Topola obdivuje „za jeho dílo i statečné, ničím a nikým neotřesitelné životní postoje“. Česká kulturní scéna podle ministra přišla o další ikonu a legendu.

Do divadelního světa vstoupil rodák z Poříčí nad Sázavou jako dvacetiletý básnickým dramatem Půlnoční vítr, jež mu ve svém divadle uvedl Emil František Burian. S dramaturgem Karlem Krausem a režisérem Otomarem Krejčou v roce 1965 zakládal Divadle Za branou, pro něž napsal mimo jiné hry Slavík k večeři a Hodina lásky. V roce 1972 režim zakázal premiéru jeho hry Dvě noci s dívkou a divadlo zrušil.

Po podpisu Charty 77 pracoval Josef Topol nějaký čas jako dělník, než odešel do invalidního důchodu. Na divadelní scénu se vrátil těsně před revolucí vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků, která se stala jeho poslední divadelní hrou. V 90. letech měly premiéru jeho starší hry Sbohem, Sokrate! (1976) a Stěhování duší (1986).

V roce 1997 vyšla Topolova básnická tvorba v souborném vydání s názvem Básně. Loni vydalo nakladatelství Torst jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví.

Josef Topol, jehož starší syn Jáchym (52) je spisovatelem a mladší Filip byl hudebníkem (zemřel v roce 2013), je nositelem literární Ceny Karla Čapka a zvláštní ceny Kolegia pro udělování cen Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.

Profil Josefa Topola:

  • Josef Topol byl nejen otcem dvou talentovaných synů Jáchyma a Filipa, ale hlavně jedním z nejvýznamnějších českých dramatiků druhé poloviny 20. století. Jeho lyrické divadelní hry byly oceňované také po stylistické a jazykové stránce, Topolova čeština strhává i dnes diváky svou poetičností a kouzlem. Autor úspěšných her zejména z 60. let minulého století, k nimž se divadla stále vracejí, však zakusil i uměleckou odmlku vynucenou totalitním režimem. V pondělí zemřel, bylo mu 80 let.
  • "Že píšu právě drama, vychází asi z potřeby dozvědět se, co na tom mám, co na tom vidím. Já často uvažuju, proč nepíšu romány nebo povídky, a myslím, že je to proto, že neumím vyprávět. Zato si rád vyprávím s lidma," řekl v jednom rozhovoru Josef Topol. "Já vždycky hrozně rád naslouchal lidským hovorům. A hovory, to jsou dialogy. To mě taky bavilo psát, dialogy, ne líčit jak něco vypadá," doplnil autor, jehož podle jeho vlastních slov více než příběh zajímaly postavy.
  • Do divadelního světa vstoupil Topol, který se narodil 1. dubna 1935 v Poříčí nad Sázavou na Benešovsku, básnickým dramatem z českého dávnověku Půlnoční vítr, které mu ve svém divadle uvedl Emil František Burian. Topolovi bylo teprve 20 let, v Burianově divadle v ulici Na Poříčí pracoval jako lektor a zároveň studoval divadelní vědu a dramaturgii na pražské DAMU. Nadějného autora si pak do své dramaturgické dílny v Národním divadle vybrali dramaturg Karel Kraus a režisér Otomar Krejča.
  • Uvedení hry Jejich den (1959) v tehdejším Tylově divadle se pak stalo začátkem jedinečné spolupráce této trojice, která svůj pohled na divadlo rozvinula především v pražském Divadle Za branou, které spolu v roce 1965 založili. Mezi největší divadelní události 60. let patřilo ale už Topolovo podobenství o ztracené identitě kolektivizovaného českého venkova Konec masopustu, poprvé uvedené v roce 1963 v Olomouci a o rok později na jevišti Národního divadla.
  • Neméně zaujal i hrou Kočka na kolejích (1965), ve které v hlavních rolích excelovali Jan Tříska s Marií Tomášovou. Dnes už klasický text byl poprvé uveden v Krejčově režii jako zahajovací představení nově založeného Divadla Za branou. Tam jako kmenový autor, ale také režisér a překladatel prožil Topol sedm šťastných divadelních let, během nichž vznikly hry Slavík k večeři (1967) či Hodina lásky (1968). S nástupem normalizace bylo divadlo v roce 1972 zrušeno a Topol se stal nežádoucím.
  • Krátce se živil jako korektor nakladatelství Vyšehrad, poté působil jako provozní v Lyře Pragensis. Přesto nemlčel, i když po podpisu Charty 77 tvořil jen "do šuplíku", publikoval jen v samizdatu nebo pod cizím jménem překládal. Přestože nebyl zdráv (dvakrát prodělal tuberkulózu), musel pracovat jako dělník u stavebního podniku, mimo jiné na opravě Karlova mostu. Vážný úraz jej později přivedl do invalidního důchodu. Na scénu se Josef Topol vrátil teprve nedlouho před pádem režimu.
  • V červnu 1989 měla v Divadle na Vinohradech premiéru hra Hlasy ptáků, Topolův poslední dramatický kus. Začátkem 90. let měly premiéry i starší díly Sbohem, Sokrate! a Stěhování duší. V roce 1997 vyšly Básně, soubor Topolovy poetické tvorby, a loni vydalo nakladatelství Torst knihu esejů, vzpomínek a rozhovorů O čem básník ví. Do češtiny také převedl několik her (Čechovovy texty Racek, Tři sestry, Ivanov, Shakespearova Romea a Julii nebo Marnou lásky snahu a Euripidovu Ifigenii v Aulidě).
  • Josef Topol, často označovaný za básníka jeviště, získal za své dílo řadu cen. Byl nositelem literární Ceny Karla Čapka nebo zvláštní ceny Kolegia pro udělování cen Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. Umělecké nadání po něm zdědili i jeho dva synové, starší Jáchym (52) je uznávaným spisovatelem a mladší Filip byl talentovaným hudebníkem (zemřel v roce 2013 ve věku 48 let).

ČTK
  • 5Diskuse




M. Franz R. I. P. 19:04 16.6.2015
v. čajka R.I.P. R.I.P. HURÁ! 6:58 17.6.2015
M. Komárek ? 7:57 17.6.2015
r. luzar Havlobijec  fuuuuuuuuuuuuuuuj! 18:11 16.6.2015

REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz