Hejda se narodil v roce 1930 v Hradci Králové, kde také maturoval. Po vystudování FF UK pracoval v Pražské informační službě, krátce pak jako redaktor v nakladatelství Horizont, po ruské okupaci se živil jako knihkupec a antikvář. Po podpisu Charty 77 pak jako domovník. V druhé polovině 60. let patřil mezi mladé autory sdružené kolem časopisu Tvář, kam přispíval poezii, kritikou a esejistikou.
V osmdesátých spoluzaložil samizdatový časopis Střední Evropa, který v rámci disentu obhajoval hodnoty konzervativního myšlení a tradic. Po listopadu přednášel na Filosofické fakultě UK. Publikoval střídmě a s rozvahou, zato se na jeho texty a soudy vždy čekalo s respektem a úctou.
Pesimistický lyrik
Básnicky představuje Hejda výsostný a originální typ pesimistického lyrika, kterému jsou blízké polohy noční, drásavé a trýznivé. Jeho poezie by mohla být označena za poslední projev barokního cítění, jemuž je blízká smrt a krutost existence, spojená s otevřenou erotičností, která jen zesiluje vědomí konečnosti a marnosti bytí.
Blízcí mu byli zvláště autoři německého expresionismu Gottfried Benn a Georg Trakl, které překládal. Hejda je rovněž autorem kulturně-historických esejů, které vyšly před dvěma lety knižně. Za své básnícké dílo obdržel v roce 1996 Cenu Jaroslava Seiferta.
