"Život se s ní nemazlil. Jako nepřítel totalitního režimu přišla o zaměstnání a své děti mohla živit jen tak, jak jí bylo dovoleno. Přesto dokázala unést a řešit ještě i starosti jiných. Bylo v ní tolik energie a optimismu, že strhávala i nás. Po sametové revoluci, jako pedagog FAMU, i další mladé studenty vedla od pofňukávání k činům," komentoval odchod své spolupracovnice Fenič.
Podle něj rozdávala životní optimismus a sílu do poslední chvíle lidem kolem sebe i s diagnózou zákeřné nemoci.
Hynková se narodila 25. května 1947 v Praze. Po revoluci pracovala jako redaktorka České televize, s níž spolupracovala dodnes. Jako režisérka se podílela na dokumentárních cyklech Ženy Charty 77 (2007), Světci a svědci (2007) a Neznámí hrdinové (2008).
Dále natočila snímky Pět začátků Jiřího Suchého (2002) a Václav Havel (2003). Výrazný byl její snímek Má vlast, který vznikl v době katastrofálních povodní v srpnu 2002. Film se mnohokrát vysílal u nás i v zahraničí s velkou diváckou odezvou a získal řadu ocenění.
Hynková dramaturgicky zaštítila cykly a pořady společnosti Febio Oko (1992) a Gen (1994). Spolupracovala na dokumentech V žitě (1995), Deník těhotné doby (1998) a Pod prahem (1999).
Byla autorkou myšlenky cyklu S návraty dokumentaristů, který v roce 2013 odvysílala Česká televize. Jako pedagožka Katedry dokumentární tvorby na FAMU vychovala několik generací filmařů. Mezi její studenty patřili například Roman Vávra a Marek Najbrt.
