Jak ukázala minulý týden Petra Procházková (viz odkaz na článek), památník vzbuzuje odpor místních, a to i těch, od nichž by se dala očekávat obeznámenost s dějinami: jistý doktor historických věd Novosjolov si myslí, že „Běločeši byli kati, kteří ublížili mnoha našim občanům“. Podle jiného místního ruského historika Pavla Stromova byli zase legionáři „katalyzátorem tragických událostí“, protože jako jediní byli s to klást bolševikům odpor.
TEXT PETRY PROCHÁZKOVÉ SI PŘEČTĚTE ZDE: |
Názory místních Rusů by šlo šmahem odmítnout jako reziduum sedmdesáti let komunismu. Co jiného si tak asi mohou myslet obyvatelé města, jehož hlavní třída se dodnes - pokud Google nelže - jmenuje po zakladateli Čeky Dzeržinském? Ruské odmítání památníku legionářům přináší nicméně několik námětů k úvahám. Právní rámec pobytu československých legionářů v Rusku se v průběhu doby vyvinul od jednotek podřízených ruskému velení až po fakticky samostatné vojsko snažící se udržovat ozbrojenou neutralitu v místních chaotických poměrech.
Po stu letech bychom měli být schopni reflexe
Poté co padly plány na jejich využití jako intervenčního vojska proti bolševikům, měly legie jedinou starost: probít se domů. Do velice podobného postavení se u nás ve druhé polovině 40. let dostaly jednotky Ukrajinské osvobozenecké armády. Takzvaní Banderovci se také snažili naše území přejít a spasit se před Stalinem, v čemž jim naše vláda kladla odpor. Jak bychom se tvářili, kdyby tu chtěli Ukrajinci stavět památníky na místě bojů svých národních hrdinů s československou armádou?
Celý legionářský příběh je nepochybně fascinující, ale po stu letech bychom měli být schopni o jeho kritickou reflexi. Dějiny legionářů, tak jak je známe, jsou dějinami vyprávěnými samotnými legionáři. Žádná práce, která by se pokoušela nahlížet na legie třeba právě ruskýma očima, neexistuje.
Ministerstvo obrany hodlá v letech 2014-2020 utratit astronomickou sumu 600 milionů korun za akce spojené s připomínáním legií. Bohužel vše nasvědčujete tomu, že místo kritických analýz a nových interpretací půjde o recyklovaný prvorepublikový mýtus (Česko bude křižovat replika legionářského vlaku, má vzniknou muzeum legií, o legionářích má být natočen velkofilm atd.).
Drtivá většina českých vojáků bojovala za císaře
Neměli bychom ovšem zapomínat na to, že v rakouských uniformách padlo za první světové války více Čechů, než kolik jich vůbec prošlo legiemi. Proč bychom měli dnes zastírat, že drtivá většina českých vojáků udatně bojovala za vlast a císaře? Že v mnoha střetnutích, slavným Zborovem počínaje, stáli Češi proti Čechům?
A pokud jde o pomníky: neměli bychom, dříve než začneme budovat památníky legionářů v Rusku, kde o ně nikdo nestojí, opravit ty tisíce pomníků padlým, které chátrají v každé druhé české vesnici?
