Policie už zjistila, kdo dal peníze jednomu z litoměřických soudců, Josefu Knotkovi, za ovlivnění případu. Jako čtvrtou osobu obvinila Antonína Kühna, významného podnikatele, fotbalového mecenáše a radního blízkého městyse Brozany nad Ohří. Soudce Knotek je podle kolegů fotbalový nadšenec, v telefonátech ho familiárně oslovoval „Toníku“.
V tomto případě pomáhal Knotek urychlit podmíněné propuštění leasingového podvodníka z Bíliny. V jiném zase zařídil, aby mladík z Litoměřic, který po podmíněném propuštění spáchal ve zkušební době další trestný čin, nemusel nastoupit a odsedět si i zbytek původního trestu. Knotek si vzal jeho spis a měl ho u sebe tak dlouho, až lhůta marně uplynula. Další jeho činy se prověřují.
Co piješ?
Případ s „Toníkem“ jako první zveřejnil týdeník Respekt; z policejního usnesení, které má redakce LN k dispozici, vyplývají nové podrobnosti a přesná data.
Ve čtvrtek 25. srpna dopoledne zatelefonoval soudci Knotkovi „Toník“, jestli by neuměl pomoci jistému Romanu Bečvaříkovi odsouzenému za leasingové podvody. Nešlo o nijak důmyslné zločiny a svalnatý Bečvařík v nich spíš jen sekundoval svému vychytralému společníkovi. Jejich společnost X-Car Luxury nestíhala splácet, a tak začala podvádět, například psala auta na jména bílých koní (svého času se případem bavily i pražské bulváry, protože Bečvaříkův společník dával auta zdarma - za propagaci - k užívání známým modelkám). Za škodu 33 milionů korun mu ústecký krajský soud vyměřil šest let vězení, odvolací instance snížila trest na tři roky.
Protokol policejního usnesení.
Bečvařík si ve vazbě odseděl o něco víc než polovinu trestu, letos 30. srpna měl nastoupit na zbytek. Jeho ústecký advokát podal 17. srpna žádost o podmíněné propuštění z výkonu, ale soudní odezva nebyla žádná. Zkušený praktik Knotek si zašel - nezákonně - půjčit spis a zjistil, v čem je problém: o Bečvaříkovi měl rozhodnout mladý soudce Ladislav Jelínek, ale v době doručení žádosti byl na dovolené. Teď byl zpět; proto za ním Knotek vyslal zapisovatelku Jiřinu Šindelářovou se vzkazem, jestli by mohl o Bečvaříkovi rozhodnout ještě do konce srpna.
Jelínek vyhověl. Zkrátil lhůtu na minimum a 30. srpna ráno rozhodl o Bečvaříkově podmíněném propuštění. Kolem desáté hodiny se stavil u Knotka a ten se rozradostněně vyptával: „Co piješ?“ Whisky, odvětil jeho kolega a na další otázky přidal i značku.
Netušili, že je při tom nahrává policejní kamera, která byla tajně umístěná v Knotkově kanceláři. Večer Knotek dostal ve svém bytě nedaleko soudu „od nezjištěné osoby“ peníze („Toník“ mu slíbil třicet tisíc) a druhý den ráno z nich dal zapisovatelce Šindelářové pět tisíc. I to zachytila tajná kamera.
Rozhodl bych se stejně
„Je mi 34 let, máme s přítelkyní dítě, jako soudce bych mohl pracovat do sedmdesáti. Myslíte, že jsem blázen, abych tohle všechno obětoval kvůli flašce?“ říká Ladislav Jelínek. Soudcem je od roku 2007 a v Litoměřicích byl teprve od loňského června (pochází ze střední Moravy).
Protokol policejního usnesení.
Zatímco Knotek coby hlavní postava zůstává ve vazbě, druhého soudce policie po dlouhém výslechu pustila domů. Ministr postavil soudce mimo službu, Ladislav Jelínek tedy sedí doma - a snaží se vysvětlit, že do jednoho pytle s Knotkem nepatří.
„Bečvařík byl klasický kandidát na podmíněné propuštění: dříve netrestaný, z vazby měl kladné hodnocení, odseděl si víc než půlku,“ vypočítává. Ladislav Jelínek pouze po návratu z dovolené přehlédl, že Bečvařík má nastoupit do vězení už nyní: „Měl jsem jednání původně nařízené na říjen, jinak se samozřejmě snažím rozhodovat ještě před nástupem trestu. Kdyby za mnou s upozorněním nepřišla paní Šindelářová, ale zavolal mi to jeho advokát, zachoval bych se stejně.“
Proč si tu whisky vůbec bral? „Policisté mi pouštěli ten záznam kamery, kde je vidět, jak ze mě páčí značku alkoholu,“ říká. Jeho vysvětlení přijal ředitel místní vyšší odborné školy, takže doktor Jelínek se sem vrátil učit právo. Kolegové z litoměřického soudu (kromě předsedkyně Václavy Porubiakové) o jeho verzi neprojevili zájem. Zapisovatelka Šindelářová se při výslechu přiznala. I ji proto policie pustila domů. Pouze Josef Knotek odmítal vypovídat a proti vazbě podal stížnost.
Protokol policejního usnesení.
Co na policejní vyšetřování říká Antonín Kühn a jaká by měla být jeho spojitost s Bečvaříkem, není zatím jasné. Populární fotbalový funkcionář, předseda divizního Sokola Brozany (na jeho loňské narozeniny se sjeli slavní veteráni Tomáš Skuhravý, Jan Berger nebo Přemysl Bičovský) byl minulý týden v zahraničí. „O vyšetřování nic nevím, musíte se zeptat jeho,“ sděluje předsedkyně dozorčí rady jeho stavebního a obchodního holdingu GKR Jaroslava Olejníčková.
Holding v minulosti uváděl obrat kolem miliardy korun ročně. Mimo jiné staví v africkém Beninu a vyváží tam ústecké pivo. Z Beninu také Antonín Kühn přivedl talentované hráče pro svůj klub.
Přítel na telefonu
Druhý skutek, který policie dává Josefu Knotkovi za vinu, se týká Jana B. z Litoměřic.
Mládenec z dobré rodiny měl od soudu uložený zákaz řízení - jenže jezdil dál. (Sama jízda bez řidičského průkazu už sice od ledna 2010 není kriminální čin, ale maření výkonu úředního rozhodnutí je samozřejmě trestné pořád.) „Dostal nejprve tři měsíce podmíněně. Jenže si nedal říct - měl tehdy dívku, která ho v tom podporovala - a za chvíli do toho spadl znovu, na šest měsíců. A pak už to bylo nepodmíněně,“ líčí jeho matka.
Protokol policejního usnesení.
I v tomto případě si Jan B. odseděl polovinu trestu a byl podmíněně propuštěn. Jenže poté byl odsouzen u soudu v České Lípě. V takovém případě mu hrozilo, že i soud v Litoměřicích prohlásí, že se Jan ve zkušební době neosvědčil a svůj trest si musí dokončit. „Měl se přitom ženit. Poptávala jsem se, co z těch paragrafů plyne a jestli jde něco udělat,“ říká Janova matka a ujišťuje, že žádné úplatky nedávala (policie ji z toho ostatně ani neobviňuje). „Pana Knotka jsem brala jako,přítele na telefonu‘, který mi vysvětloval, oč jde. Nevím, co provedl - o ničem špatném nevím.“
Podle policie Knotek využil chabé evidence na malém soudu a Janův spis ohledně podmíněného propuštění si odnesl k sobě do skříně. Tam ho držel do půlky července letošního roku, až lhůta vypršela.
Proč by to dělal?
Josef Knotek byl v justici od roku 1975, do soudcovské penze mu scházelo šest let. I v jeho případě je proto nutná otázka, proč riskoval ostudu, vězení a ztrátu taláru - třeba kvůli třiceti tisícům, což byla polovina jeho měsíčního platu.
Navíc to u něj nebylo poprvé. Před osmi lety se zapletl do pokusu zahladit dopravní nehodu kolegy z Nejvyššího soudu Zdeňka Sováka (i tady měl u sebe „ztopit“ spis). Soud ho tehdy zprostil jen proto, že nepřipustil jako důkaz odposlechy pořízené pro jiný, vážnější zločin. „Možná ho těšila pověst někoho, kdo tu všechny zná a umí leccos zařídit,“ říká Jelínek, který nezastírá zlost na bývalého kolegu. „Jen jsem to bral jako plané chlubení.“
