"Z hlediska rozpočtu jsou tyto změny titěrné," prohlašoval Jiří Paroubek. Ano, počítají se v miliardách. Nikoliv v desítkách nebo stovkách miliard. Je to pěkná ukázka, jak se mění vnímání reality. "Pár" miliard je už dnes titěrnost.
Nutno ale dodat, že pokušení honby za miliardami pro své cílové skupiny se neubránili ani fiskální konzervativci z TOP 09. Celý víkend nás přitom pečlivě přesvědčovali, že snad ještě víc než stranou konzervativní chtějí být stranou antipopulistickou.
Miroslav Kalousek teď bojuje, aby se 2,023 miliardy poslaly jako kompenzace nižších příjmů z daní malým obcím do deseti tisíc obyvatel. Netřeba připomínat, že hnutí Starostové a nezávislí je pevným regionálním podvozkem jinak vcelku elitářsky městské TOP 09.
Dá se čekat, že kromě Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska budou chybějící regionální lídry suplovat právě oblíbení starostové. A ty je třeba řádně motivovat.
Klasický rozpočtový medvěd s příspěvky pro místní sdružení Orla a fotbalové stadiony letos střídá medvěd posunutý o patro výš: miliardy se rozdělují už přímo pro cílové skupiny voličů.
Rozpočtová volební kampaň obzvlášť dobře vynikne ve světle dvou včerejších zpráv.
Schodek státního rozpočtu už je koncem listopadu na 169 miliardách. Ani starý praktik Eduard Janota si teď netroufá tvrdit, kam to dotáhneme do konce roku. Prosinec ale tradičně schodek výrazně prohlubuje. Takže budeme rádi, skončíme-li pod 200 miliardami.
Investiční banka Morgan Stanley ve stejnou chvíli varovala, že Velké Británii vážně hrozí už na přesrok krize státních dluhů. Obává se jí hlavně proto, že poslanci ve Westmistru nebudí dojem, že by byli schopni se státními dluhy něco udělat.
Zatím máme štěstí, že ratingové agentury nedohlédly do Sněmovny na fiskální autisty přehazující miliardy. Pohled na adventní čas v Rize, kde se škrtaly platy a důchody o pětinu, může být bohužel nebezpečně inspirativní.
