Na začátku je velká vize. Nejkřiklavějšími exempláři jsou subvencované alternativní zdroje energie, eurodotace a vysoké finance. Nejdřív se vytvoří umělý trh. Chceme mít přece čistou energii, pozvednout zaostalou periferii a přinést všemožnými pojistkami co největší stabilitu do financí. Na umělém trhu přestane fungovat skutečná cena jako nezbytná informace a začne žít vlastním pokřiveným životem. Nasměrují se do něj peníze, tvořivost a energie, které by se daly využít mnohem užitečněji.
Emisní povolenky jsou ukázkovým příkladem. Stát se odpustky za špinavou energii rozhodl rozdat zdarma firmám, pokud se zaváží dost investovat do čistých zdrojů. Ony opravdu investují – ovšem do něčeho, co nemá s bohulibými zelenými cíli nic společného. Často to jde dokonce přímo proti nim.
ČTĚTE TAKÉ: |
Povolenky samy o sobě jsou ale opravdu cenné papíry, takže se najmou špičkoví drazí právníci, kteří přesvědčí státní úředníky, že „špinavá“ energie je ve skutečnosti „čistá“. Všichni jsou spokojeni: byznysmeni vydělali miliardy, úředníci mají agendu. A všichni můžou za své společensky škodlivé počínání dostat nadstandardně zaplaceno, protože si nemusí lámat hlavu se skutečnými cenami, náklady ani konkurencí.
Perverzní byznys stáhne díky neomezeným platovým možnostem, podobně jako správa eurodotací nebo vymýšlení složitých finančních derivátů, nejlepší mozky a Číňané se s chutí zasmějí, jak se Evropa sama likviduje.
