Její analýza, kde stát plýtvá v provozu, vypadá jako poctivá práce, za niž by si poradenské firmy neváhaly říct o milionové honoráře. Není to klasická agitace ve stylu: spojme ministerstvo kultury se školstvím a sociální věci se zdravotnictvím. Peake jde do detailů a v těch detailech se trefuje.
ČTĚTE TAKÉ |
Jako ta, která žádný úřad nemá, dává svým vládním kolegům správné otázky. Upozorňuje, že úředník na ministerstvu, který má na starosti třeba silniční dopravu, dělá totéž, co jeho kolega ve firmě Ředitelství silnic a dálnic. Logicky se ptá, proč mají byrokrati na některých ministerstvech podstatně vyšší platy než na jiných. Tradiční odpověď, že ti, kdo dělají s eurodotacemi, by měli brát víc než ostatní, je po všech dotačních kriminálních příbězích z poslední doby nepřijatelná.
Trefný je i postřeh s nadměrným výskytem šéfů na jistých úřadech. Stejně jako nesmyslný provoz ministerských cukráren a restaurací ve chvíli, kdy jich je v Praze nepřeberně na každém rohu.
Horší už to bude s prosazováním škrtů paní vicepremiérky. Uspořených 25 miliard do dvou let zní ambiciózně. Nedá se k nim ale dostat jinak než plošným škrtem v provozních penězích jednotlivých úřadů.
