SuperČEZ, jehož základy položil na přelomu tisíciletí sociálně demokratický průmyslový doyen Miroslav Grégr, dnes přední promotér Miloše Zemana, evidentně přerůstá české politice a ekonomice přes hlavu. Je asi nevyhnutelné, že se s Martinem Romanem zaplétají politici zleva zprava. Pro ilustraci vzpomeňme jen rotopedové a toskánské momentky s Mirkem Topolánka a předvolební mítink Jiřího Paroubka v roce 2006 v elektrárně v Počeradech. ČEZ je už příliš velký, příliš vlivný, příliš bohatý, příliš dominantní a příliš přesvědčený, že mu projde úplně všechno.
Nechali jsme si vyrůst kolos, který neumíme zvládnout. ČEZ patří mezi desítku největších energetik v Evropě. Česko přitom ani náhodou nepatří do první desítky evropských ekonomik. Stěží se vejdeme do dvacítky. Nepoměr mezi sílou země a sílou ČEZu je stále křiklavější. Nedá se vyjádřit jen exaktním podílem v ekonomice. Mladoboleslavská Škoda Auto má větší váhu, nikoliv moc ČEZu. K samotné komické síle musíme připočíst vlivový bonus, protože energetika je snad nejvíce strategická a citlivá branže. Bezpečnostně i sociálně.
V zemích s námi srovnatelných velikostí i silou ekonomiky mocné energetické kolosy typu ČEZ nenajdete. Jedinou výraznější výjimkou je snad maďarský MOL. Silné skupiny patří tradičně k Francii a Německu. E.ON ani EdF ale nejsou v domácích poměrech tak těžké váhy.
Ekonomická síla firem se dá měřit různým stylem: od tržní kapitalizace, přes tržby po přidanou hodnotu. Ta je nejpřesnější. Je přesně tím, čím je pro stát HDP. Jasný mezinárodně srovnatelný přehled ale není k mání, takže využijme obrat, podle nějž sestavuje své žebříčky magazín Fortune. E,ON představuje asi 3,5 procenta německé ekonomiky, EDF 3,3 procenta francouzské a ENEL 3,9 procenta italské.
Jak známo, v Paříži nebo Berlíně vědí o propojení vrcholné politiky a byznysu své. Exkancléř Gerhard Schroder je jen posledním velký příkladem. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se podobně jako Mirek Topolánek rád rekreuje s miliardáři. S čestnou výjimkou pár zbrojařů, jsou ale ti jeho alespoň z branží, které stát přímo neřídí (móda, média).
ČEZ je s podílem 4,9 procenta HDP pro domácí politiku daleko větší sousto než EdF nebo E.ON pro pařížskou a berlínskou. A to ještě nechme stranou poněkud rozdílné civilizační a korupční úrovně srovnávaných zemí.
Stále ale nevyčníváme. V ruském Gazpromu, s 8,5 procenty HDP, může expandující ČEZ, už dnes čítající přes devadesát firem, stále vidět nedostižný vzor. V Moskvě ale nikdy nikoho ani na vteřinu nenapadne, že by snad šéf Gazpromu Alexej Miller ovládal a loboval Vladimira Putina.
