Odvracení tváří, nepodání rukou i slovní výpady jsou jeho denní rutinou. Když vyrazí expremiér Stanislav Gross na hradní recepci ke státnímu svátku, proplétá se Španělským sálem a lidé mu jdou z cesty. Mluvit s Grossem je faux pas. Dveře vyšší společnosti, do které se podivně zbohatnuvší Gross tolik toužil dostat, jsou zavřené. Tyto dva příběhy ukazují, že se boj proti korupci dostává společnosti do krve. Majitelé pochybných milionů konečně začínají být ostrakizováni.
To je stejně důležité jako razantní zásahy protikorupční policie a Lenky Bradáčové. Pokrývá to i případy, které sice nejsou za hranou zákona, ale zcela jistě jsou za hranou dobrých mravů žádaných od společenské elity.
ČTĚTE TAKÉ |
Málokdo touží mít peníze jen proto, aby je měl. Chce si je užít a čeká od nich i jistý status. Ne náhodou si zbohatlíci pořizují křiklavé symboly luxusu, vytrubující na první pohled: kdo z vás to má? Pravá ruka Davida Ratha Kateřina Pancová si na policejních nahrávkách stěžuje, jak moc by si toužila pořídit statek s koňmi, ale nejde to. A tak počítá ve sklepě peníze v zavařovačkách. Každý kolektiv se umí dobře bránit proti podrazákům a práskačům. Soužití jim otravuje tak dlouho, až je vypudí.
Trend ostrakizace podezřelých boháčů je dobře nastartován. Teď doufejme, že se antikorupční vkus bude tříbit a kromě křiklavých příkladů typu Pekárek a Gross se budou zavírat dveře i před pochybnými autory bestsellerů, jejichž kupce se nějak nedaří najít, nebo před rekreanty v toskánských vilách s podivnými majiteli.
