Zločin a trest mediální éry

Autor využil příležitosti velké scény a postavil hru velmi ambiciózně (15 postav, kompars, filmové střídání komorních a velkých scén). Paralelně v ní rozvíjejí dvě linie. Tou hlavní je příběh spisovatele Jacka (robustní, ale citlivý Krzysztof Globisz), jenž své svědomí zatížil zločinem - „v náhlém pominutí smyslů“ uspal a znásilnil jedenáctiletého syna svých přátel.

 Druhou linii tvoří historie pozvolného zániku televizní talk show Očištění, v níž se známí a vážení lidé vyznávají ze svých hříchů. Právě do ní nasměruje Jackův nakladatel svého autora, když se mu svěří s vinou, která ho trápí. Ostatně jakákoli medializace by mohla pomoci prodeji Jackovy nejnovější knihy.

 Hrdina se po vnitřním boji do relace přihlásí a všechny aktéry svého činu na její vysílání předem upozorní. V emocionálně vypjaté a divadelně vděčné scéně pak během standardně probíhající show v představách znovu prožívá osudný večer. Televizi opouští připraven nést následky svého činu. Ke svému překvapení zjistí, že se nic neděje, pořad, ve kterém vystupoval, byl totiž pouze předtáčen a onoho večera byl vysílán jiný díl. Po tomto antiklimaxu (nikoli posledním v této hře) začnou události - navenek příznivé - hrdinu postrkovat do záhubného prázdna cynismu.

Pořad se nakonec nikdy neodvysílá (šéfredaktor se totiž rozvádí s jeho moderátorkou). Show je zastavena a Jacek, který se během svých právních bojů kvůli neodvysílané show stihl v televizi slušně zabydlet, se stává autorem nové, daleko cyničtější a drsnější talk show nazvané Mokrý hadr. Na večírku oslavujícím její úspěch ho nakonec stihne morální facka, která ho však už zřejmě nedokáže zastavit: když totiž svůj příběh vypráví jako smyšlený námět své nové knihy, jeho záměru se dostane tvrdého soudu morální autority: příběh, jehož hrdina nestojí o očištění, nemá smysl psát.

Nejhorší možný konec Zelenka napsal satirickou parabolu o zvlčilosti a zvrácenosti dnešního světa pokleslých médií, v němž se jakýkoli skandál stává nástrojem reklamního trhu a jeho reklamní hodnota zcela zastiňuje mravní rozměr. Zločin tak zůstává bez trestu, malý Macbeth bez odplaty. Katarze má ve hře spíše charakter eticko-estetický než dramatický. Moderní moralita v době, v níž je mravnost dryáčníky zastrašenou Popelkou, nemůže vyústit jinak než v dürrenmattovsky nejhorší možný konec.

 Zelenka jako režisér slouží oddaně Zelenkovi dramatikovi a stejně jako v jeho předešlých hrách i zde toto spojení funguje bezvadně v první půli inscenace. Po přestávce tah děje slábne (a Jackův přerod v mediálního šaška je navíc přece jen poněkud strmý). Rytmus si inscenace udržuje s pomocí výborné hudby Karla Holase a díky bezpečnému zvládání složitých přestaveb mobilních prvků scény Martina Chocholouška, nicméně škrty pasáží, odvádějících pozornost od hlavního děje, by druhé polovině hry pomohly. Herecky představení dominují temperamentní představitelky Jackových vrstevnic Iwona Bielska (nakladatelova žena) a Urszula Kiebzaková (moderátorka Marta).

 Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s touto hrou popasují další režiséři. Na českou premiéru si však budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Teatr Stary k ní totiž vlastní světová exkluzivní práva na jeden a půl roku.